Elitářská a dobře honorovaná skupina lidí si vzala za prostředek prosazení svých zájmů lidské zdraví a životy.
Tak takhle zní čím dál tím častěji emotivní výlevy politiků a jsou jimi plná média, která konečně mají kauzu, která na rozdíl od tureckých telenovel zaujme v jakémkoli vysílacím čase.
Opakovaná snaha přenést vinu a zodpovědnost na lékaře neustále naráží na zjištění, že lékaři nejsou jen výrobní prostředky, kterým je možno jakkoli přikazovat, nýbrž jsou to lidé, kteří si svobodně mohou zvolit jaké povolání budou vykonávat.
Narozdíl od předem avizované stávky v dopravě lidé tuší, že nebudou moci použít náhradního prostředku k zajištění stejného cíle. Jak je však v Čechách zvykem, namísto hledání konstruktivních řešení a uvádění objektivních informací je veselejší vymýšlet a draze analyzovat, jak udělat úplně něco jiného a nezdar svést na druhé.
Přes skoro půl roku lékařského „odboje“ běžný občan netuší, jaká je hodinová mzda lékaře a jen s pokrčením ramen se táže, co je najednou tak špatného, že přes dvacet let spokojenosti je tu najednou tak zásadní problém. Dokud lidem nebude zřejmá dlouhodobost tohoto problému a nebudou řádově tušit výši hodinové odměny, pak mediální vlna „vyděračů“ ponese své ovoce.
S úsměvem lze jen dodat o tvrzeném braní si rukojmí v podobě pacientů, že je to stejné, jako by popelář odmítal vyvážet odpadky. Těžko budou lékaři vyjadřovat svůj nesouhlas jinak, než odmítáním výkonu své práce. Zajímalo by mě však, zda by byli popeláři nuceni vyvážet odpadky v rámci krizového řízení nebo zda by to za ně vykonávala armáda.
