Vzpomínky na budoucnost

Ta vzpomínka je dnes  vzpomínkou z říše snů. A zdá se stejně fantaskní jako kniha Ericha von Dänikena Vzpomínky na budoucnost. A přece to tak bylo. Po krátkém rozpočtovém provizoriu v počátku roku 1990 předložil tehdy ministr financí Václav Klaus přebytkový rozpočet, který také jako přebytkový skončil. Česká republika pak přijala v České národní radě (republika ještě nebyla rozdělena) 20. prosince 1990 zákon č. 576/1990 Sb. o hospodaření s rozpočtovými prostředky ČR, tedy nová rozpočtová pravidla pro Českou republiku, která platila prakticky po celá 90. léta.

Klaus také intenzivně usiloval o přijetí zákona o vyrovnaném státním rozpočtu. Návrh bohužel nebyl přijat, Klausovy návrhy byly podrobeny ostré kritice z řad ČSSD, především pak Miloše Zemana.

Ke konci 90. let, za socialistické vlády Miloše Zemana (1998 – 2002) začal deficit státních financí narůstat. Miloš Zeman ale zdaleka nebyl rekordmanem. Ten to ze schodku  228 mld. v prvním roce svého vládnutí na 395 mld. dotáhnul na schodek ve výši 395 mld. v roce 2002. Tehdy se zdál takový schodek přímo děsivý. To jsme ale ještě netušili, co teprve přijde.

Rekordní schodky státního rozpočtu vyrobila trojice Špidla (493 mld. Kč v roce 2003, v roce 2004 pak 592 mld. Kč), následoval Gross (691 mld. Kč.) a konečně pak Paroubek (802 mld. Kč).

Potud vzpomínky na minulost.

Dnes Německo a Francie navrhují řadu opatření, jež mají vyvést Evropskou unii ze současné krize. Jsou to ale země, které jako první začaly s porušováním tzv. maastrichtských kritérií, především to, že výše hrubého veřejného dluhu – (podíl veřejného dluhu na HDP) nesmí překročit 60 %  a deficit veřejného rozpočtu – (podíl deficitu státního rozpočtu na HDP) musí být menší než 3 %.

Podle agentury Reuters by se veřejný dluh Francie měl v letošním roce vyšplhat 83,7 procenta hrubého domácího produktu (HDP). V Německu 73 procenta HDP.

Česká vláda, podle Nečase, v obecné rovině s většinou navrhovaných opatření souhlasí. Jejím cílem je vyrovnaný rozpočet v roce 2016.  Ve svém programovém prohlášení zmiňuje i zavedení takzvané dluhové brzdy do české ústavy. To je opatření, které zavedlo Německo, také Slovensko i další státy Unie a prakticky zakazuje schodkové rozpočty.

Přeloženo – jde o jistou formu zákona o vyrovnaném rozpočtu.

Na pražském ekonomickém fóru v listopadu letošního roku kritizoval Miloš Zeman (!) politiky, kteří schodkovými rozpočty zadlužují stát, a tím de facto i každého občana. O rok dříve, v roce 2010, na stejném ekonomickém fóru ale Zeman (to již jako předseda Strany práv občanů) kritizoval starý návrh zákona o věčně vyrovnaném rozpočtu (Klausův), který je podle něj jako zablokovaný volant. "V době krize se můžete zadlužit, ale v době konjunktury musíte vytvářet přebytky," řekl tehdy Zeman.

Nebýt Zemana a spol. mohli jsme mohli mít zákon o vyrovnaném rozpočtu již před řadou let. Česká ekonomika by nebyla v propadlu astronomických dluhů, státní dluh by nečinil 1. 35 biliónu korun v roce 2010. Jeden každý občan by nebyl zadlužen částkou ve výši téměř 150.000 Kč. Tato částka navíc strhujícím tempem narůstá – 4. 300 Kč za vteřinu.

Možná, že tomu tak bude v roce 2016, jak se zavázala Nečasova vláda. Ale to jsou jen „vzpomínky na budoucnost.“

Ivan Bednář