Učily se Věci veřejné u komunistů?

Ledacos napovídá tomu, že Vít Bárta se politiku učil u Klementa Gottwalda, který proslul mimo jiné výrokem „učíme se jezdit do Moskvy, jak vám zakroutit krkem.“ I Vít Bárta by nám nejspíš rád zakroutil krkem, ale zatím na to ještě, díky Bohu, nedošlo. Zdá se vám to přehnané? To se Gottwaldova slova zdála „buržoustům“ v prvorepublikovém parlamentu také legrační. Jenomže komunisté to mysleli smrtelně vážně. Po sovětském vzoru plánovali dvě revoluce: napřed buržoazní, podobnou té, kterou uskutečnil Kerenský, a pak „velkou říjnovou socialistickou revoluci.“

Tu první revoluci čeští komunisté zrealizovali prostřednictvím Košického vládního programu, za asistence někdejších demokratických stran. Košický vládní program jim ale především připravil půdu pro tu revoluci druhou, tedy únorový puč 1948.

Volby v roce 1946 proběhly již v režii komunistů. Rozpoutali obrovskou propagandistickou kampaň, aby lidé šli volit. Pamětníci vzpomínalí, že když přišli ráno do volebních místností, vpochodovali tam najednou členové SČM (Svazu československé mládeže), povalili zástěny a odstranili plenty se zvoláním: „My se nestydíme za to, že volíme demokracii!“

Tak přestaly být volby tajné a staly se veřejnými. Komunisté získali 40 % hlasů, tedy skoro tolik, jako předtím Hitler v Německu. Stali se v parlamentu nejsilnější stranou a Gottwald získal křeslo předsedy vlády.

Podobně jako Gottwald využil snahu prezidenta Beneše a sociálně demokratické strany ostrakizovat nejsilnější politickou stranu, stranu agrárníků, což se mu za vydatné pomoci komunisté podařilo, spustily před volbami v loňském roce, Věci veřejné lživou a nevybíravou kampaň proti ODS.

Zavedly jako politický nástroj internetové hlasování, které je jen obtížně kontrolovatelné, a nakonec se sama Klasnová na poradě u Bárty naivně zeptala „měli bychom zjistit reálný stav hlasování, abychom se dozvěděli, jak na tom skutečně jsme, a nedělat to jako jindy.“

Po válce lidé chtěli mír, rychlou nápravu škod, způsobených válkou, zúčtování se zrádci. Nastolení demokratického režimu. To všechno jim komunisté slibovali.

Věci veřejné jakoby to sakumprásk opsaly. Chtěly rychle odstranit korupci, překonat krizi a zúčtovat s dinosaury. „Přineseme změnu,“ slibovaly. Obnovíme politickou kulturu.

Podobně jako komunisté, nesplnily z toho vůbec nic. Ba právě naopak.

Ještě žádná politická strana po listopadu 1989 nevnesla do politiky tolik nehorázných lží, podplácení (i vlastních lidí), nabobství (Bártovo maserati, činžák na Klárově, kde se odehrávaly ty nejdůležitější porady, včetně porad vedení ministerstva vnitra, půlmilionové oblečky, které Bárta pořizoval svému oblíbenci Škárkovi, kabelky Kristiny Kočí atd.). Veřejné zneužívání sexu k politické propagandě (blondýny, kalendáře) a fízlování lidí se stalo politickou normou.

Ale především, podobně jako Gottwald v roce 1946, šlo VV o křeslo ministra vnitra.

Komunista Václav Nosek byl jako ministr vnitra (1945–1953) a člen předsednictva ÚV KSČ klíčovou osobností v procesu ovládnutí Československa komunisty. Využil své pozice na ministerstvu jednak k rozsáhlé infiltraci policie oddanými stoupenci komunismu, jednak k vytvoření téměř čistě komunistické StB, a dalšímu posílení stranických pozic.

Noskovo ministerstvo blokovalo a sabotovalo vyšetřování vlastních zločinů. Při únorovém puči Nosek nejprve vyvolal střet a demisi demokratických ministrů odvoláním klíčových nekomunistických představitelů z vysokých postů v české policii, načež poté použil policejní síly k potlačení demonstrací na podporu prezidenta Beneše.

Podobně jako kdysi Nosek, měl dnes John „abelizovat ministerstvo vnitra.“ Bárta jako majitel agentury ABL sbíral materiály na nepohodlné lidi, které zřejmě hodlal použít proti nim. Proč by to jinak dělal? Někteří vysocí policejní důstojníci měli údajně brzdit vyšetřování korupčních afér, spojených s VV.  A to, co předvádí  Radek John v současné vládní koalici se jednoznačně dá klasifikovat jako snaha o její rozbití.

Zatím Bártovi vyšlo z jeho plánů jen něco. Ve volbách ale dostaly VV jen 11 procent, a teď někteří poslanci VV dostali strach a rozhodli se promluvit o utajených praktikách uvnitř strany, John se ukázal být tak slabým ministrem vnitra, že své ministerské křeslo musel s ostudou opustit.

Nastává ale boj o jiné důležité vládní křeslo – o křeslo ministra spravedlnosti. Jakou roli v něm bude hrát Karolína Peake se teprve uvidí. Poválečný ministr spravedlnosti Prokop Drtina byl jedním ze tří ministrů (vedle P. Zenkla a J. Masaryka), kterým byla v roce 1947 doručena krabička s výbušninou (Krčmaňská aféra). Prokop Drtina jako ministr spravedlnosti požadoval vyšetření celého případu. Státní zastupitelství v Olomouci zjistilo, že za případem stojí komunisté. Případ se ale díky Noskovu ministerstvu vnitra nikdy nevyšetřil.

Po komunistickém puči se Drtina pokusil o sebevraždu skokem z okna. Od března 1948 byl ve vyšetřovací vazbě a v prosinci 1953 byl na základě vykonstruovaných obvinění odsouzen k 15 letům vězení.

Když člověk o víkendu sledoval Konferenci VV, dělalo se mu z toho zle. „Strana se semknula,“ hlásily vítězně špičky VV. Za aférami VV podle nich stojí jejich nepřátelé, nejspíš zahraniční imperialisté.

Bárta v hotelu Černigov slibující, že příště už bude rozdávat obálky s miliony jen proti podpisu. S baziliščím úsměvem mnohdy zastínil mistra propagandy Goebelse. Jakoby jeho heslem bylo známé „stokrát opakovaná lež se stane pravdou!“

Rozjásaný Babák, který by měl chodit kanálama, teplický poblouzněnec Jarolím, bojující proti akciím na doručitele, jakoby netušil, že právě Babák díky takovým akciím snad v budoucnosti zázračně zbohatne.

A chraplající klaun John, který kdysi „okouzlil“ národ reportážemi o společenských neřádstvech. Které ale nenatočil on sám, ale jeho někdejší kolegové Klíma a Kroupa.

Ivan Bednář