Tak kopni do tý bedny, Petře Nečasi!

Taky si při současných vládních koaličních vyjednávání vzpomínáme na americký kreslený seriál Tom a Jerry, který se natáčel v letech 1940 - 1967. Vypasený kocour Tom pronásleduje chudáka myšáka Jerryho který mu na oplátku dělá stálé naschvály. Seriál později bezostyšně v letech 1969 – 1986 okopírovali sovětští soudruzi, a socialistickým dětem podstrčily kreslený seriál Jen počkej, zajíci. Chuligán Vlk chce, jak jinak v tehdejším Sovětském svazu, sežrat vychytralého Zajíce.

Konec animovaným vzpomínkám. Současným myšákem je Petr Nečas, vypaseným kocourem  Vít Bárta. Pohrává si s Nečasem jako Jerry s Tomem. Opakovaně porušuje své čestné slovo, a Nečas mu věří. Protlačí na ministerstvo vnitra nejhloupějšího ministra v historii, zato však svojí poslušnou loutku, a Nečas nic. Loutka odvolá policejního prezidenta a dosadí si svého. Nečas se distancuje. Podplácí poslance, vydírá, špehuje, vystrkuje a zastrkuje drápy, a Nečas jen hledá svojí skulinku, kterou by unikl a zachoval svoji vládu rozpočtové odpovědnosti. Vytvoří Johnovi trafiku v podobě místopředsedy pro boj s korupcí (kozel zahradníkem!), John to ale odmítne.

Vyvrcholením, doufejme, této hry na kočku a myš, je nový požadavek Věcí veřejných, aby se zdiskreditovaný John vrátil do křesla ministra vnitra, ze kterého musel s hanbou odejít. Nejspíš bude zase chtít za náměstka Michala Moroze. A na problém je zaděláno. Prezident jeden týden přijme Johnovu demisi, druhý týden ho jmenuje do stejné funkce.

Podivné.

Zubní plomby z amalganu budou dál zadarmo, chlubí se Bártovy VV. Sláva, koaliční vláda je na pár dnů zachráněna, říká Nečas. Za to podle předsedy poslaneckého klubu ODS Zbyňka Stanjury, zaplatíme do roku 2014 o pět procent vyšší spoluúčast.

To se nám ten malinký kousek slitiny stříbra a rtuti v zubu hodně prodraží.

Když už jsme byli u toho vzpomínání. „A proto je nezbytné,“ zpívala kdysi Hana Zagorová,  „aby nebe bylo blankytné.“

Zřejmě to chce i Petr Nečas.

Jenomže to, o čem se zpívá v populárních písních, není politická realita. Žádné blankytné nebe, už téměř rok je pořádně zataženo.

VV chtějí důstojné zastoupení ve vládě. Čtyry ministry. Dva mají – Dobeše (kde jsou jeho šílené fantazie, že každý učitel dostane jako nástupní příspěvek 200 000 Kč!) a Jankovského (ten už stačil přihrát rodinné firmě hodně desítek milionů).

VeVerky požadují, aby odešel ministr Kalousek. Tak ať dělá ministra financí Babák. Alespoň by vylepšil cash flow státního rozpočtu nějakýma těma igelitkama.

A John by mohl jít místo Vondry k armádním zakázkám. Možná by ho konečně někdo postavil před vojenský soud.

„Tak kopni do tý bedny,“ Petře Nečasi, „ať panstvo nečeká,“ zpívá se v jiné písni. Panstvem je v tomto případě 70% voličů, kteří jsou podle posledního průzkumu Millward Brown znechuceni účinkováním VV v politice. I když VeVerky dostanou  co dnes chtějí, budou se zítra snažit vydrápnou z koaličního koláče nějaký jiný oříšek.

Kopni do tý bedny, Petře Nečasi, dřív než ČSSD a KSČM ovládnou parlament a budou moci začít měnit ústavu. Jak říkal Kléma Gottwaldů „nás nemusíte učit demokratickým postupům, jak se dostat k moci.“ A přišel únor 1948.

Bylo by ale smutné, kdyby těm komunistům svojí nečinností pomohl předseda nejsilnější pravicové strany.

Ivan Bednář