Včerejší dramatický hokejový zápas se Slovenskem jistě uspokojil i náročného diváka. Obě reprezentace patří do světové špičky a aspirují na přední umístění. Šťastnější bylo nakonec mužstvo České republiky.
Čeští hokejisté hrají slovenskou ligu, u nás Slováci extraligu a ti nejlepší se potkávají v NHL či KHL. Stále máme mnoho společného.
O hodně horší to je v žebříčku západních demokratických společností, kam bychom rádi patřili. Při pohledu na skvělé hokejisty se chtě nechtě člověku zamýšlí, v jakém stavu jsou dnes obě země po rozdělení v roce 1993.
Výsledek není příliš lichotivý. I tady ale, bohužel, máme mnoho společného, byť nehrajeme ani zdaleka o nejvyšší příčky. Taktika„rozděluj a panuj (divide et impera)“ byla docela úspěšná. Již staří Římané věděli, že znesvářené a rozdělené skupině se vládne snáze, než skupině semknuté a vnitřně jednotné.
Po rozdělení státu se nyní obě země úspěšně rozkládají zevnitř.
Jen ve stručnosti.
Na Slovensku bouře proti vládě, naplno zuřící skandál okolo zavraždění investigativní novináře Jána Kuciaka a jeho přítelkyně, demise předsedy vlády a ministra vnitra a policejního prezidenta, prezident, který přikládá pod kotel občanské nespokojenosti, úpadek politických stran, spory prezidenta a vládnoucí strany o zahraničně politickou orientaci, zápas o ovládnutí ministerstva vnitra atd.
U nás vláda Andreje Babiše v demisi a bez důvěry sněmovny, trestně stíhaný premiér s problematickou minulostí spolupráce s komunistickou tajnou službou, nevyzpytatelný prezident, obklopený podivnými hradními figurami, evidentně hájící zájmy Ruska, narůstající občanská nespokojenost, rostoucí politický populismus, zápas o ovládnutí ministerstva vnitra atd. A samozřejmě spory prezidenta a vládnoucího hnutí o zahraničně politické orientaci země.
Jediné, co nás dnes odlišuje je, že na Slovensku zavedli před deseti lety euro, u nás se tomu politické špičky zuby nehty brání.
To nejsou demokratické státy, to jsou pohrobci totalitní komunistické diktatury.
Název pro tento způsob řízení země ještě není, nejčastěji se používají termíny jako oligarchie (nedemokratická vláda menšiny (elit), ve které má politickou moc v rukou pouze hrstka prominentů, magnátů s politickým vlivem, téměř bez jakékoliv kontroly společnosti) či ochlokracie (vláda lůzy, kde převažuje demagogie, tyranie většiny a vláda vášně nad rozumem).
Podstatné je, že neumožňuje vládnutí či jakékoli řízení společnosti. A to se v obou státech projevuje více než zřetelně.
V hokeji jsme si po rozdělení svoje pozice udrželi. V politice zápas o demokracii bohužel stále prohráváme.
Ivan Bednář,ivanbednar.blog.iDNES.cz
