Už je to zase tady. Údajný vnuk Alfonse Muchy zpochybňuje vlastnictví Prahy proslulého slovanského eposu. Případ je ale vystaven na několika evidentních nepravdách.
Tak v první řadě není John Mucha vnukem slavného malíře Alfonse Muchy. A za druhé se nejmenuje Mucha, ale Omond. Taková jsou holá fakta.
Alfons Mucha se v roce 1906 ve věku 46 let, se oženil s Marií Chytilovou, se kterou měl dceru Jaroslavu a syna Jiřího). Jeho životním dílem je cyklus velkoformátových pláten Slovanská epopej, na kterém pracoval osmnáct let. A o ten právě jde.
Cyklus byl poprvé vystaven v roce 1928 ve Veletržním paláci. Později byl desítky let k vidění na zámku v Moravském Krumlově. Zpět do Prahy se přesunul v roce 2012. Rok předtím vstoupil na scénu jistý John Omond. John Omond, Skot každým coulem.
Prohlásil se za vnuka Alfonse Muchy a přijal umělecké jméno po formálním manželovi své matky Geraldiny. Jiří Mucha byl dvakrát ženatý. Jeho první manželkou byla dirigentka a hudební skladatelka Vítězslava Kaprálová. Druhou manželkou byla skotská hudební skladatelka Geraldine Thomsenová. Ta měla z prvního manželství syna Johna, který není biologickým synem Jiřího Muchy.
V přímé příbuzenské linie tedy Omond nemá s Alfonsem Muchou pranic společného.
Teoreticky by mohl být vnukem de iure, avšak ani tak to není, Jiří Mucha jej nikdy neadoptoval. Tudíž Omond, který nemá ani kapku Muchovské krve, lže, když se představuje jako Muchův vnuk.
Omond tehdy začal nenápadně zpochybňovat vlastnické právo Prahy na Slovanskou epopej. A jako spojence si vybral představitele Moravského Krumlova. Ti, jakmile cítili, že mají za zády"vnuka a oprávněného dědice" Alfonse Muchy, našli v sobě odvahu vzdorovat vlastníku obrazů a dokonce i soudní autoritě.
John Mucha podal nyní žalobu na určení vlastnictví, protože se údajně snaží zabránit zapůjčení Slovanské epopeje do Asie, kam má dílo odcestovat již příští měsíc. Argumentuje tím, že Praha nikdy nesplnila malířovu podmínku, podle níž měla pro epopej vystavět důstojné prostory. Není to poprvé, s podobnými argumenty vystupoval Omond již v roce 2011, když se snažil zabránit převozu Slovanské epopeje z Moravskéhjo Krumlova do Prahy a její vystavení ve Veletržním paláci.
Prý má starost, aby se Slovanská epopej při transportu nepoškodila, a také by se údajně nemusela do Prahy už vůbec vrátit. Pravý důvod je ale jiný.
Šikovný skotský bankéř Omond by rád zajistil sobě a své nadaci další přísun finančních prostředků, když honoráře z licenčních smluv ustávají. V roce 2009 totiž dostali pozůstalí příslušníci Muchovy rodiny poslední honoráře z užití díla jejich předka. Právní ochrana uměleckých děl trvá 70 let od smrti autora. Jelikož Alfons Mucha zemřel v roce 1939 autorsko-právní ochrana jeho výtvarné pozůstalosti tedy již skončila.
Přitom právní podstata věci je zcela jasná. V roce 1913 mezi Alfonsem Muchou a zámožným americkým podnikatelem Charlesem R. Cranem vznikla smlouva, podle které si Američan u malíře objednal zhotovení 20 velkých pláten a zavázal se mu za to zaplatit 100.000 dolarů. Dnes by tato částka představovala zhruba 60 milionů korun, a jen těžko ji lze pokládat za pouhý finanční příspěvek. Jedná se o řádně vyplacený honorář za výtvarné dílo. De fakto nebyly obrazy nikdy ve vlastnictví Muchy, z písemné komunikace z roku 1910 vyplývá, že tím, kdo obrazy daruje Praze, bude Crane, a nikoliv Alfons Mucha. Rovněž v předávacím protokolu k prvním třem plátnům se výslovně hovoří o tom, že dárcem je Crane.
Crane měl mimochodem k Československu vřelý vztah. Podporoval Jana Masaryka během jeho pobytu v USA , dokonce od roku 1907 pracoval syn prvního československého prezidenta ve Craneově slévárně v Bridgeportu ve státě Connecticut. Jeho syna Richarda Cranea již v březnu 1919 jmenoval prezident Wilson prvním americkým velvyslancem v Praze.
Navzdory faktům tvrdí Omond, že Slovanská epopej nikdy nepřešla do vlastnictví Prahy, a spadá tak do dědictví po manželce autora díla Alfonse Muchy, na které by si on, Omond, činil nárok.
S moravsko krumlovskými hladovci, kteří by si také rádi přivlastnili dílo, jež jim nepatří, se Omond zřejmě spoléhá na malou výkonnost českých soudů.
Ivan Bednář,ivanbednar.blog.iDNES.cz
