Říkal se za bolševika takový dětský vtip – jak se maďarsky řekne „úderník“. Přece „Uštván Uhlihází“. Vrchní státní zástupce z Olomouce sice není Uštván, ale Ištvan, ovšem uštvaně hodně působí. Po Nejvyšším soudu i Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman zrušil stíhání tří bývalých poslanců ODS Marka Šnajdra, Petra Tluchoře a Ivana Fuksy v kauze údajné politické korupce. Spis Zeman vrátil k novému rozhodnutí. Ivo Ištvan se ale nevzdává. Hodlá skutky přeformulovat tak, aby stíhání mohlo pokračovat. Nic jiného mu ostatně nezbývá.
Z obrovské kauzy, která vypukla po dvouletém odposlouchávání politických podnikatelů Rittiga a Janouška, Ištvanovi v současné chvíli zbyl jen „okrajový produkt“ – milostný románek předsedy vlády se svojí sekretářkou, která, ať již z pilnosti nebo z touhy přimět premiéra k rozvodu, nechala sledovat jeho ženu. Ne ovšem detektivem Vítem Bártou (ten jistě všechny záběry už dávno ve svém archívu má), ale použila k tomu státní kontrarozvědku, a za to teď bude ona i oba generálové, pykat.
Sexuální skandály ve vládách nejsou žádnou novinkou. Pamatuji se, jak v roce 1963 otřásl konzervativní britskou vládou případ, jehož hlavním aktérem byl ministr války John Profumo. Ten se zapletl do milostného vztahu s kabaretní tanečnicí a příležitostnou luxusní prostitutkou Christinou Keelerovou. Později se ukázalo, že milencem Keelerové byl ovšem také námořní atašé velvyslanectví Sovětského svazu v Londýně Jevgenij Ivanov, a Profumo se musel poroučet z vlády i z parlamentu. Skandál otřásl konzervativní vládou a přispěl k uchopení moci labouristickou stranou ve volbách v roce 1964. Náš český případ je hodně tomuto scénáři podobný – premiér abdikoval, padla vláda, a socani si už brousí zuby na svou vládu. Pokud jim to ovšem Miloš nezmaří. A ten se hodně snaží.
Ale co Ištván? Po nezdaru s kauzou tří exposlanců prý nejnověji začal vyšetřovat okolnosti kolem tzv. solárního byznysu. Všechny velké kauzy se vyšetřují v Olomouci. Olomouc se stává pupkem světa. Ištvan prý už navštívil Energetický regulační úřad. Zda solárníky také nechal před dvěma roky odposlouchávat, není známo. Další případ mu nepochybně vynese opět obrovskou pozornost médií. Solárníci, podobně jako trafiky poslanců, jsou všeobecně neoblíbeni.Kladu si otázku – není vlastně tato pozornost médií skutečným cílem Ištvanovy činnosti. Že tady v přímém přenosu sledujeme, jak se z neznámého žalobce stává – kdo vlastně? Poté, co si Ištvana pozval k sobě na Hrad prezident Miloš Zeman, aby ho pochválil za to, jak pěkně šlape ODS na makovici, příliš bych za to nedal, že se olomoucký státní zástupce příští rok objeví na kandidátce Zemanovců. Politolog J.Outlý řekl, že Zemanův krok není standardní (které jsou?) a není důvod, proč by měl prezident vyjadřovat podporu justičnímu orgánu. Krok není standardní, ledaže by – ledaže by Ištvan v Zemanových plánech směřoval na kandidátní listinu SPOZ, ať již v parlamentních volbách nebo do Senátu.
Že se vám to nezdá? Jeden senátor se už podobným způsobem svého času podobně prefabrikoval. Vzpomínáte – krajský státní žalobce v Hradci Králové, bývalý člen KSČ, Miroslav Antl?! Gaunery nemám rád, se jmenovala knížka, která mu měla v roce 2001 zajistit přízeň veřejnosti a místo Nejvyššího státního zástupce. Byl označován za českého Cattaniho, což byl neohrožený prokurátor v italském televizním seriálu. Až do chvíle, kdy ho tehdejší ministr vnitra Gross přivedl na Policejní prezidium. Jako náměstek policejního prezidenta pak naboural na křižovatce v Pardubicích do auta dívky, která jela na zelenou. Měl přitom zapnutý majáček a v dechu půl promile alkoholu. Chvíli se pak Antl motal v různých bezpečnostních funkcích, včetně televizního poradenství, až přišly senátní volby. V nich Antl vyskočil jak čertík z krabičky na kandidátce ČSSD, a od roku 2008 ho máme v Senátu.
Olomouc dala světu již mnoho dobrého – syrečky (byť jsou z nedalekých Loštic), ale také přinejmenším sporného – bývalého premiéra Jiřího Paroubka, současného pražského primátora Tomáše Hudečka. A teď do toho ten Ištvan! Maďarský úderník a budoucí senátor. Nebo poslanec? Kdo ví? Záleží na nás, voličích!
Ivan Bednář
