Sobotka vycenil na volebním sjezdu ČSSD zuby. Sedm let vlády pravice podle něj končí fiaskem."Pokud vyhrajeme volby, budeme přebírat vybydlenou zemi. Lidé zápasí s rozkladem státu,"hřímal od řečnického pultu v Ostravě v bývalých vítkovických hutích. Připomněl tak někdejší burácení Miloše Zemana o spálené zemi. Miloš Zeman byl ovšem ve svých výrocích opatrnější. Pokud se vrátil do minulosti, řekl, že„… jsem rád, že mohu říci, že tehdy se první sociálnědemokratické vládě v dějinách podařilo vyvést zemi z hospodářské krize, nastartovat ekonomický růst a provést celou řadu zásadních reforem, od reformy veřejné správy přes profesionalizaci armády až například k privatizaci bank…“.O spálené zemi ani slovo. Ani o tom, co se „povedlo“ následujícím socialistickým vládám Vladimíra Špidly, Stanislava Grosse a Jiřího Paroubka se už raději nezmiňoval.
Sobotkův výrok o vybydlené zemi je oproti někdejšímu Zemanovu bonmotu Nečasové vládě příznivější než byl Zeman k vládě Václava Klause. Taktika „spálené země“ je hrozivá – používá se ve válečných konfliktech zpravidla za ústupových bojů a spočívá v totální likvidaci všeho, čeho by mohl nepřítel využít ve svém dalším boji.
To, že Zeman, v devadesátých letech získával popularitu výroky o spálené zemi, byla nehorázná podlost. Nepochybně existují skutky, které Miloše Zemana ctí (dalo by hodně práce je z voleje vyjmenovat), ale žádné iluze si o prezidentu Zemanovi dělat nemůžeme. O tom jsme se mohli přesvědčit v jeho projevu na ostravském sjezdu. Nestranický prezident si přeje vítězství sociální demokracie ve volbách!?! Kdysi s tím začal Václav Havel, který některé svoje sporné výroky mírnil tím, že je řekl jako občan, a nikoliv jako prezident. Je to ale v obou případech falešné jako pětka, jak se obvykle říkává.
Možná by bylo dobré, kdyby si Bohuslav Sobotka, přezdívaný Dluhoslav, uvědomil, jaký je význam slova vybydlený. Například za vybydlený byt se považuje byt, v němž je všechno zařízení zničené, a musíte v něm všechno vyměnit - vanu, kuchyňskou linku, parkety. Dveře jsou odřené, špína všude, dlouho nemalovaný byt, okna nedoléhají atd.
Že by takový byt připomínala Česká republika, nechce se věřit.
Spíš je pravděpodobné, že jak kdysi Miloš Zeman, tak dnes Bohuslav Sobotka účelově a programově lhali.
Ale abych nebyl tak zcela pesimistický. Nedávno jsem četl o případu, kdy se jeden osmnáctiletý student z Mostu během svého dospívání neustále hádal s rodiči. Ti vyřešili neshody po svém. Koupili mu starý vybydlený byt v paneláku a problémy se vyřešily. Při společné dvouměsíční rekonstrukci se vztahy urovnaly. Puberťák dospěl, a rodiče měli svůj klid.
Že by to byla cesta? Koupit Sobotkovi nějaký vybydlený stát, třeba Řecko, ať si tam hospodaří, jak nejlépe umí.
To, že sociálně demokratičtí představitelé často používají lží, je všeobecně známé, nikoho to už nepřekvapí.
Varující by měl ale být výrok stínového ministra financí ČSSD Jana Mládka, který hovořil o živnostnících jako o parazitech, tady už jde o krk. A ne o krk vlády, po němž se kdysi sápal Miloš Zeman, ale o krk občanů, tvořící principiálně tzv. střední vrstvu, jeden z pilířů demokratického státu. Živnostníci byli kdysi jedním z terčů komunistické nenávisti po buržoustech, ty ale sociální demokraté nenávidí stejně tak. Od podzimu 1948 a zvláště počátku roku 1949 docházelo ze strany komunistů k ostrým vystoupením proti živnostníkům. Jen v lednu 1949 zaniklo v českých zemích 2 781 živností, a během onoho roku ze 110 tisíc prodejen zmizelo na 65 tisíc. Likvidace soukromých živností vyvrcholila v letech 1950-52.
Na Slovensku už to začalo, od 1. Ledna, kdy začaly platit nové sazby daní, už tisíce živnostníků začalo věšet na hřebík své profese
Ivan Bednář
