V poslední době jsme svědky událostí, které nejsou důvodem k přílišnému optimismu. Již od výsledku prezidentských voleb začal proces, počínající měnit demokratický kurs naší země a směřovat ho …. kam vlastně? Otázka, která vzbuzuje oprávněné obavy o naší budoucnost.
Bývalý prezident Václav Klaus mluví o tom, že náš současný politický systém je výrazně rozbit. Podle Klause končí to, co jsme obecně po listopadu 1989 označovali za tržní ekonomiku a pluralitní demokratický stát, a vítězí někdejší snaha části společnosti o nepolitickou politiku a předstírání nepolitického řízení státu. Demokratické strany ustupují do pozadí a do popředí se derou nečitelná hnutí či sdružení, jejichž cílem je ovládnutí státních zakázek pro vlastní podnikatelské záměry.
Miroslav Kalousek ve svém vystoupení v Poslanecké sněmovně při projednávání návrhu státního rozpočtu, který předložila Rusnokova vláda v demisi, hovořil o tom, že ministr financí Fischer zvýšil státní deficit o 12,5 miliardy, a z tohoto schodku jdou z rozpočtu navíc 3 miliardy pro firmy Babišova Agrofetu. Propojení státního rozpočtu se zadluženým, impériem Andreje Babiše započalo. Babiš se podle Kalouska sám sobě stal kmotrem, který si státní zakázky nejen přiděluje, ale sám je i konzumuje.
Fungování vlády bez mandátu i povolební vývoj, jehož symbolem se nejspíš stane účelové zrušení lustračního zákona, jsou kroky, které mají také za cíl rozmělnit naše vyrovnání se s totalitní minulostí. Andrej Babiš se již otevřeně všem krokům, které odhalují jeho někdejší spolupráci s komunistickou tajnou policií. Na Slovensku podal žalobu proti Ústavu paměti národa, který zveřejnil dokumenty potvrzující tuto spolupráci minimálně od roku 1982, k soudu ale nechodí a tak se líčení odkládají. Stanislav Gross vymyslel lest, pomocí které chtěl lustrační zákon obejít, a to jmenovat Andreje Babiše místopředsedou vlády bez ministerského křesla. Místopředseda vlády, ač stojí výše než ministr, paradoxně lustrační osvědčení předkládat nemusí.
Jenomže Grossovi se vysmál prezident Miloš Zeman a doporučil, ať poslanci lustrační zákon zruší a místo něj ať urychleně přijmou zákon o státní službě, ve kterém již povinnost předkládat lustrační osvědčení není.
Potvrzují se tak obavy mnohých lidí, kteří varovali před přijetí zákona o přímé volbě prezidenta. Dnes se ukazuje, že měli pravdu. Prezident Miloš Zeman nemalou měrou přispěl ke zhoršení politické kultury v České republice, k všeobecnému pohrdání demokratickými institucemi jako je Poslanecká sněmovna, či dokonce samotnou Ústavou, jejíž zvyklosti nazval Zeman, idiotskými. Na Hrad si začali chodit pro vyznamenání od prezidenta Miloše Zemana bývalí význační komunisté či bývalí StBáci.
Od července letošního roku máme vládu, kterou nikdo nevolil a která nezískala ve Sněmovně Jedinou její legitimitou je, že ji jmenoval prezident Zeman a umístil do ní své „apoštoly“, jak se někteří Zemanovci s hrdostí nazývají. Složitá koaliční vyjednávání nasvědčují tomu, že tato vláda „nebude krátká“, jak zpíval kdysi Karel Kryl ve své nejznámější písni Bratříčku, zavírej vrátka.
Ano, vrátka demokratického systému západního střihu se pomalu zavírají. A klíč do zámku už strká protřelý brach Andrej Babiš. Soudě posledních slov Miloše Zemana, že se Babišovi musí dát příležitost k tomu, aby předvedl, co dokáže, varují. Zdá se, obdivovatel socialistických jezeďáků ze Slušovic si našel cestičku k budovateli mamutích kolchozů. Oba v dojemné jednotně nás posílají na cestu od demokratického státu ke státu ovládanému novodobou oligarchií. Do Ruska je to už jen krůček.
Ivan Bednář
