Ještě v druhé polovině devatenáctého století v obecném smyslu byla slova náplav nebo náplava jen ve významu naplavenina tj. co voda naplavila; případně nános, usazenina.Ale již Karel Havlíček Borovský používal toto slovo ve spojení -náplav cizinců. Tedy metonymické přenesení významu z přírodního světa na svět lidský. Tento význam se používá i dnes. Jde především o člověka, který vyrůstal a bydlel jinde než v místě, kde se trvaleji vyskytuje v současnosti. Pro domácí je to zkrátka „náplava.“
Zajímavé zkušenosti s náplavami přinesl magazín studentů VŠOP Generace 20. Cituji „Pražáci se neumí chovat, cajzli z Práglu, namyšlení frajeři, zazobanci, nuly, co nic neumí. Tak se často na jihu a východě České republiky mluví o obyvatelích hlavního města. Je to obecně zažitý stereotyp, kterého se řada lidí nechce vzdát. A tuhle velkou přítěž s sebou vláčí každá „náplava“, co si sbalí buchty do ranečku a vydá se vstříc zlaté stovce věží.“
V citovaném magazínu také vzpomíná Pavla Gabrhelíková z Hulína, že „Praha je totiž pro lidi z malých měst možnost, jak se například lépe uplatnit na trhu práce nebo jak studovat kvalitní školu. „Vypadnout z našeho osmitisícového města do Prahy byl můj sen,“
Nic proti tomu. Každý si rád přilepší, a tak, pokud může, směřuje do hlavního města. Považuje to za ekonomicky výhodné. V Praze je zkrátka všechno jinak. Jsou tam nejvyšší platy, ale také nejvyšší životní náklady, žije tu nejvíc bezdomovců, ale i milionářů. Polovina Čechů, Moravanů a Slezanů zkrátka na Prahu nadává a ta druhá do ní jezdí za prací nebo po tom hrozně touží. My, Pražáci, všichni také dobře známe, že auto s pražskou značkou, působí na policisty v jiných městech jako magnet. Kdyby na nějakém místě špatně parkovalo dvacet místních a jeden Pražák, odtáhnou zaručeně Pražáka a místních si nevšimnou.
Protipól „náplavismu“ je „pragocentrismu“, tj. prosazování Prahy za každou cenu. Jenomže za bolševika boj proti „pragocentrismu“ znamenal to, že Prahu obsadili slovenští a moravští funkcionáři KSČ, a už nám tady nějak natrvalo zůstali.
No, a teď v Praze zuří volební kampaň. Billboardy, které zaplavily ulice a náměstí v Praze, by se daly rozdělit na řadu skupin. Jednu skupinu tvoří ty, co slibují. Ta je nejpočetnější. Prostě to zařídíme, postaráme se o tým odborníků, dohlédneme na vaši bezpečnost, prostě zamakáme… Další jsou ty, co chtějí někomu něco zatrhnout, zařídit či vrátit. Nepustím developery do parku, Zařídím péči o seniory. Nebo Vracíme vám Prahu, Nedáme Prahu estébákům…Pak jsou billboardy nárokové. Sto osmdesát tisíc Pražanů má nárok, Máte nárok na …, Zasloužíte si …. Zvláštní čeledí jsou uklízeči. Uklidím Prahu…Nebo volající po změně. Praha potřebuje změnu, Změníme to, víme, jak na to…
Žádný souboj ideí a programů, jen slova, slova, slova. Prázdné skořápky.
Nejraději ale mám tzv. stopky. Stop kmotrům, Stop špatným rozhodnutím, Stop špatnému hospodaření… Proto bych rád založil jakousi podčeleď. Co byste řekli tomu: Stop náplavám v Praze?
Náplava totiž k Praze nemá žádný vztah. Není a nemůže být patriot v tom dobrém slova smyslu. Kdosi kdysi definoval čtyři základní charakteristiky patriotismu: 1) zvláštní náklonnost k vlastní zemi (/městu), 2) pocit osobní identifikace se zemí (městem), 3) zvláštní zájem o blaho země (města) a 4) ochota obětovat se pro dobro země (města).
To olomoucký rodák Hudeček v roli primátor Prahy rozhodně nenaplnil. Primátorský řetěz chtěl odložit do muzea. Připadal mu jako nepotřebná veteš. Nakonec si to rozmyslel, zato o 5 miliard prodražil stavbu tunelového komplexu Blanka, zpozdil minimálně o půl roku jeho otevření, o rok se opozdilo otevření prodloužení trasy A pražského metra atd. Zájem o blaho města nula.
Teď je na obzoru další náplava. Bratislavská rodačka Adriana Krnáčová (mimochodem ta se občankou České republiky stala teprve letos v březnu) již stačila oznámit, že Pražanům nevěří a každý pražský radní v její Radě by měl mít bezpečnostní prověrku alespoň na stupni „důvěrné“. Jenomže shromáždění požadovaných materiálů pro NBU trvá dost dlouho, a pak trvá několik měsíců, než Národní bezpečnostní úřad celou záležitost vyřídí. Požadavek eventuální primátorky by tedy na dlouhou dobu Radu HMP destabilizoval. Hlavní rozhodovací pravomoci by byly po tuto dobu koncentrovány v rukou paní primátorky a jejího protektora, bratislavského krajana Andreje Babiše. Město by řídil jako firmu. A v Praze by se přestalo mluvit „pražštinou“, zavládla by čecho – slovenština. Jak by to mohlo vypadat, předvedl nedávno v Poslanecké sněmovně Miroslav Kalousek, když napodoboval mluvu Andreje Babiše "já vím, někteří poslanci vládní koalice mi na to mohou říci: Čo to trepeš? Aká parlamentná kontrola, čo je to také, všeci kradnětě a my chceme makať. Nětáraj!"
To pak bude „hyperprůser“, a Pražáci konečně dostanou „po čuni“.
Záleží na nás, pro co se rozhodneme.Tak jak tak, nad Babišovským newspeakem abyse dávný ctihodný archivář hlavního města Prahy Karel Jaromír Erben obrátil v hrobě.
Ivan Bednář
ivanbednar.blog.iDNES.cz
