Říká se, že se historie nikdy neopakuje, a když tak už jen jako fraška. Dnešní situace se ale podle mého názoru až nebezpečně podobá situaci v roce 1917 v Rusku. Stačí si jen dosadit za některé tehdejší pojmy, pojmy dnešní. Když car 17. března 1917 odstoupil jako svého nástupce jmenoval svého bratra Michaila. Ten však titul cara následující den odmítl a předal vládu Prozatímní vládě. 16. dubna se vrací do Petrohradu z exilu ve Švýcarsku za pomoci Německa V. I. Lenin. Očití svědci potvrzují, že Lenin cestoval v uzamčeném vlaku (prý v zapečetěném vagonu), který vyslali Němci.
18. dubna vznikla v Rusku První koaliční vláda. V červenci 1917 byla jmenována Druhá koaliční vláda, Po neúspěšném červencovém dělnickém povstání, které způsobilo zánik Druhé koaliční vlády, se Lenin přesunuje z bezpečnostních důvodů do Finska. Vrací se v říjnu. krátce nato je jmenována Třetí koaliční vláda v čele se socialistou (eserem) Alexandrem Kerenským.
Po této vleklé vládní krizi bylo 3. září 1917 Rusko vyhlášeno demokratickou republikou. V té době již ale došlo k všeobecnému rozkladu, na vládu útočili nejen bolševici, ovládající Petrohradský sovět, který již nové vládě odmítl vyslovit svou podporu (přeložme česká sociální demokracie a komunisté a jejich pokusy o svrhnutí vlády), ale i pravicové síly (přeložme TOP 09 a VV).
Jelikož žádná z prozatímních vlád nebyla schopná vyřešit hlavní problém - ukončení války - (přeložme rozbujelou korupci státní správy) získávali bolševici čím dál větší podporu především mezi dělníky. Tato podpora ovšem nestačila k získání většiny hlasů v chystaných volbách do Ústavodárného shromáždění (přeložme ani vyhrané volby nestačí ČSSD k sestavení vlády bez podpory komunistů).
Proto došlo 7. listopadu 1917 (podle Gregoriánského kalendáře, zavedeného v roce 1582 a používaného dodnes) k bolševickému převratu. Události vzaly rychlý spád. 5. prosince vznikla nová tajná policie v Rusku (ČEKA) a 24. prosince pak byly zestátněny všechny velké podniky.
Všichni si pamatujeme na jistou euforii, když Česká republika, respektive Československo, vstupovala do Evropské unie. Jenomže vstupovala do jiné EU než je dnes k vidění. Nemá cenu psát o všech těch banánech, rovných okurkách, balených koblihách atd. Za mnohé si můžeme sami. Posledním výstřelkem jsou energetické štítky domů, nověji průkazy energetické náročnosti staveb tzv. PENB. Kromě vysátí peněz z peněženek vlastníků nemovitostí nepřinesou vůbec nic.
I vstup do NATO provázela euforie. Jenomže i dnešní NATO je jiné, než do kterého jsme vstupovali. Stálým rozšiřováním postupně ztrácejí vlastní akceschopnost. A tak si větší a větší počet bruselských byrokratů usurpuje stále větší a větší moc. Známe to z naší domácí scény. Všichni volají po štíhlém, pružné a akceschopném státě, pravý opak je k dispozici.
„Stav EU dokumentuje reálnou zátěž koordinačních a organizačních nákladů, které rostou s velikostí společenství, a pouze pomyslné výhody jeho velikosti,“ napsal v jednom svém eseji politolog Petr Robejšek.
Velká říjnová socialistická revoluce (přestože proběhla podle našeho kalendáře v listopadu, bolševici ji tvrdošíjně říkali říjnová) na dlouhá desetiletí ovlivnila dění nejen v Rusku, ale současně se stala i jednou z klíčových událostí 20. století, která měla dopad na životy milionů lidí po celém světě. Tak velké byly důsledky akce, které si lidé v Rusku i v Petrohradě samotném v roce 1917 pravděpodobně ani nevšimli. Mimo jiné o bolševicích se toho v Rusku až do jara 1917 mnoho nevědělo a ještě počátkem roku 1917 byli s asi 20. tisíci stoupenci jen nepříliš významnou silou. U moci vydrželi více než 70 let.
Věštit z křišťálové koule není možné. Je ale možné připomínat si některé dějinné okamžiky, které, ač z počátku takřka neviděny, ovlivní budoucnost milionů lidí. Států i kontinentů.
Ivan Bednář
