Prezident Miloš Zeman má rád výročí, jenomže se mu nějak nedaří řádně a důstojně si je připomínat. Kdoví kdo za to může? Zeman evidentně sám na všechno nestačí. Tiskový mluvčí Ovčáček je zřejmě přetížený hledáním neexistujícího textu Ferdinanda Peroutky, kterému Zeman připsal výrok, napsaný někým jiným či dokonce výrok, který podle odborníků, nikdy Peroutka nenapsal. Hradní kancléř Mynář je zřejmě plně vytížen výhodným nakupováním pražských nemovitostí, protokolář Forejt si hlídá místo velvyslance ve Vatikánu, kam by se nejraději sám uklidil.
A tak je všechno na chudákovi Zemanovi. Před nedávnem ve spolupráci s Evropským židovským kongresem uspořádal na Pražském hradě dvoudenní konferenci Let My People Live!, spojenou s návštěvou Terezína. Měla to být velkolepá oslava 70. výročí osvobození koncentračního tábora v Osvětimi, na kterou Zeman pozval hlavy deseti zemí, včetně představitelů vítězných mocností. Byla z toho diplomatická ostuda. Putin ani další do Prahy nepřijeli. Z pozvaných přijel jen bulharský prezident. Slovenský prezident, aby se neřeklo, se v Praze zastavil jenom na skok, cestou právě do Osvětimi. Ostatní si to namířili od Osvětimi přímo, Prahu vynechali. A to se ještě naštvali Poláci, že jim Zeman svojí diplomatickou neohrabaností vytváří jakousi nekalou konkurenci. Česko – polským dobrým vztahům to nepřidalo. Bezpečnostní opatření stála českou vládu něco přes deset milionů korun.
Další debakl se vzpomínkovou akcí si Zeman již delší dobu pečlivě připravuje. Chystá se na oslavy ukončení druhé světové války. To by samo o sobě nebylo nic špatného, kdyby … kdyby se Zeman nehodlal konec války oslavit 9. května v Moskvě. Demokratický svět, a po roce 1989 i státy Střední Evropy včetně nás, si konec druhé světové války připomínají již 8. května, když v Remeši byla sedmého května 1945 podepsána německá kapitulace. To se Stalinovi nelíbilo, a tak nařídil nové podepsání německé kapitulace o den později v Berlíně. Na to všichni pamětníci staré dobré komunistické propagandy s dojetím vzpomínají. Teď se k nim přidá i Miloš Zeman.
Jeho cesta do Moskvy má ale malý háček. Pokud tam skutečně pojede, vláda by mu neměla proplatit náklady na cestu. Alespoň to požaduje poslankyně Miroslava Němcová (ODS), která vyzvala premiéra Bohuslava Sobotku, aby se Zemanem o cestě ještě jednal.
Němcová své výhrady zdůvodňuje tím, že účast na setkání doposud kromě Zemana nepotvrdil žádný další evropský státník. Naopak pozvání přijal například severokorejský vůdce Kim Čong-un. Dodává také, že Rusko podle ní není v současné době důstojným místem pro takovou oslavu, protože na Ukrajině porušuje mezinárodní právo a ohrožuje bezpečnost v Evropě.
Debakl s třetím výročím, totiž připomenutí okupace Československa nacistickými vojsky 15. března 1939 explodoval teprve nedávno. Prezident Zeman to ve svém diáři vůbec nezaznamenal. Nebo nacistickou okupaci považoval, podobně jako ruskou agresi na Krymu a východní Ukrajině, za pouhou chřipku.
Tak jak tak, je smutné, když prezident si nehledí historických událostí vlastní země, a pokukuje po světě, kde by mohl uplatnit nějaký svůj vyčpělý bonmot. Říká se, že opakovaný vtip přestává být vtipem. A co jiného byla Zemanova slova v televizi Prima, když vysvětloval redaktorce, kdo je to koaliční partner.„Jak jistě víte, milá pasní redaktorko, při vašem vzdělání,“ zaperlil Zeman, „jak se stupňuje slovo nepřítel. První stupeň je nepřítel, druhý úhlavní nepřítel a třetí koaliční partner.“
Nad takovouhle psinou by člověk nejraději zaplakal.
Ivan Bednář
ivanbednar.blog.iDNES.cz
