Současný španělský král Felipe VI. de Espaňa z rodu Bourbon-Anjou si vzhledem k hospodářské krizi snížil plat o dvacet procent. Češti soudci a státní zástupci se naopak hrdlí o to, aby jim stát plat zvýšil a navíc doplatil peníze, o které údajně přišli v minulosti. Dvě zprávy, které stojí proti sobě. Zatímco jednání španělského krále má v sobě noblesu urozenosti a aristokratické noblesnosti, druhé rozhodnutí svědčí o prosté lidské hamižnosti a nenasytnosti. Prezident Miloš Zeman by řekl „nenažranosti.“
Nejvyšší soud rozhodl v prosinci loňského roku ve prospěch brněnské okresní soudkyně, která byla přesvědčena, že ji stát dvakrát ošidil. Nejdřív tím, jak stanovuje všem 3 100 soudcům platy: za základ se podle zákona bere trojnásobek toho, kolik mají průměrně lidé ve státní sféře. Částka se pak ještě zvyšuje například podle odsloužených let. Soudkyně Lorencová ve své žalobě vyčíslila, že například v lednu roku 2011 měla plat 75 100 korun (!) plus třítisícovou náhradu na výdaje, správně jí ale podle ní mělo na účet přijít skoro 102 tisíc a přes čtyři tisícovky na náhradách.
Vládu České republiky postavilo rozhodnutí Nejvyššího soudu do nelehké situace. Jeho výrok otevřel cestu k požadavku na zvýšení a zároveň zpětnému doplacení platů všech soudců a státních zástupců. A Sobotkova vláda, jak je jejím dobrým zvykem, se rozhodla soudcům a státním žalobcům ustoupit.
Nejde o malé peníze. Stát to přijde na zhruba 1,2 miliardy korun, nejhorší možný scénář počítal s šesti miliardami. Jde o kompenzaci za dobu tří let. To je promlčecí lhůta. Za roky 2011, 2012, 2013 by mělo dojít k doplacení platů podle nového výpočtu. Státní úředníci totiž počítali základ z průměru všech zaměstnanců, tedy i těch, kteří mají zkrácené úvazky. Podle nejvyšších soudců ale měli vycházet jen ze statistiky lidí pracujících na celý úvazek. Čert se v tom vyznej.
Zdá se, že rozdávat ze státních a veřejných peněz je nesmírně jednoduché. Tedy pokud jde o platy soudců a státních žalobců, tedy i panu Ivo Ištvanovi, který nám už dva roky předkládá naprosté nesmysly v kauze Nagyová a tří bývalých poslanců Fuksy, Šnajdra a Tluchoře. Ta následně odstartovala pád vlády Petra Nečase.
Ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová nyní hodlá předložit návrh, jak přidat 60. tisícovkám úředníků. Podle jedné varianty to má stát 3,9 miliardy ročně, podle druhé až 6,5 miliardy. Miliardy poletují sem a tam. Zatímco učitelé jsou placeni velmi mizerně. Když se má přidat důchodcům, jsou jednání velmi dlouhá a výsledek předem daný – zvýšení je pouze symbolické.
Může nás utěšit, že vláda o návrhu dorovnat platy soudců a státních zástupců, podle předsedy vlády Bohuslava Sobotky, hlasovala „s velkým skřípěním zubů“. Za to si hodně koupíme.
Dohoda je tedy na světě, ale ….
Za to, že 4 500 soudců a žalobců dostanou zpětně doplatek platů, se mají vzdát dalších nároků a na dohodu o narovnání představitelé justice mají přistoupit. To rozhodně nebude jednoduchá věc. Českou justici na to upozornili někteří právníci. Existují totiž i případy již zemřelých soudců, kteří podali žaloby a do jejich nároku nastoupili dědicové. Rovněž je mnoho soudců, kteří poté, co podali žaloby na stát, odešli v mezičase vyřízení do důchodu. A nelze ani vyloučit to, že někteří na dohodu prostě nepřistoupí a budou se soudit dál.
Žel, nejsou to jediné peníze, které soudci a žalobci odkloňují ze státního rozpočtu. Všichni si ještě pamatujeme, jak se v Brně stavěl justiční areál. Náklady na výstavbu tohoto supermoderního justičního komplexu, který byl otevřen v roce 2009, měly činit 805 milionů Kč. Později vzrostly na 1,7 miliardy korun. Nakonec však činily celkové náklady téměř dvě miliardy. Odpovědnost žádná. Prý soudci stavařině nerozumí, a tak tedy předseda soudu, který vše podepisoval, nemá odpovědnost. Krajský soud v Ostravě trestní stíhání bývalého šéfa Krajského soudu v Brně Jaromíra Pařízka loni v prosinci zastavil.
Stavba justičního areálu v Praze Na Míčánkách stála 2,5 miliardy Kč. Nová soudní budova Krajského soudu v Ústí nad Labem má stát více než 1 miliardu Kč. Zatím.
Většina z dvacetimiliardového rozpočtu ministerstva spravedlnosti jde právě do justice.
Když svého času "právní aktivista" Tomáš Pecina požadoval o vydání seznamu soudců, kteří byli členy KSČ, neuspěl na ministerstvu spravedlnosti ani u Městského soudu v Praze. Jeho kasační stížnost zamítl i Nejvyšší správní soud. Teprve po rozhodnutí Ústavního soudu zveřejnilo ministerstvo spravedlnosti seznam soudců a státních zástupců, kteří byli podle dostupných údajů před 17. listopadem 1989 členy KSČ. Seznam prý není úplný, přesto je jich tam zhruba tisíc duší.
Ostatně o stavu naší justice svědčí jistě mimo jiné i případ soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 Petry Lukáškové, která odmítla přiznat plnou náhradu za komunisty zabavený majetek židovským restituentům, kteří emigrovali v roce 1968 do Švýcarska. Nebo případ sestry bratrů Mašínů Zdenky, které soudci zatvrzele odmítají vrátit rodinný statek, zabavený komunisty v padesátých letech, protože bratři Ctirad, který již zemřel, a Josef žijí v USA.
Slepá bohyně Justicia bývá někdy zobrazována, jak stojí na měšci s penězi, což má symbolizovat neúplatnost. V České republice má ten měšec, na kterém stojí, poněkud ironický význam.
Ivan Bednář
ivanbednar.blog.iDNES.cz
