Prezidentskou volbu máme za sebou, nového prezidenta na Hradě ještě nikoliv. Kdo očekával zklidnění politické scény, ten se mýlil. Schwarzenbergovi lidé organizují nové akce – starostové spojení s TOP 09 nechtějí vyvěsit na zeď úřadu obraz nového prezidenta. Rozjela se petice – Zeman není náš prezident. To, co se začalo již po Klasově amnestii, zdárně pokračuje – demontáž a rozvolňování státu.
Ano, Zeman jistě není “náš“ prezident ve smyslu, že je jistě mnoho lidí, kteří mu svůj hlas v prezidentských volbách jednoduše nedali. Ani já jsem mu svůj hlas nedal. Ale Zeman je „náš“ prezident ve smyslu demokratického uspořádání státu a z něj vyplývajících svobodných voleb na nejrůznějších stupních. Není-li Zeman „náš“ prezident, je „naše“ vláda Petra Nečase. Jistě, i tuto vládu nevolilo stoprocent občanů, ale vzešla z demokratických voleb, a proto je „naše.“ Byť má dnes důvěru pod hranicí deseti procent. Jsou „naše“ soudy? Nejsou, tak je nebudeme poslouchat. Je „naše“ policie? Není, tak ji nebudeme respektovat.
Nechtějí-li považovat někteří příznivci TOP 09 Zemana za „našeho“ prezidenta a nechtějí-li věšet na zeď jeho portréty, nabízí se pochopitelně otázka, koho tam věšet chtějí? Že by portugalského socialistu José Manuela Duräo Barrosa?
Barrosova politická kariéra začala už za jeho studentských let v roce 1974. Byl předsedou strany PCTP - MRPP (Portugalská komunistická strana pracujících - Revoluční hnutí strany proletariátu). Po neúspěchu PCTP - MRPP ve volbách obrátil a v prosinci 1980 vstoupil do Partito Social Demokrata (PSD) - Portugalská sociální demokracie, kde je dodnes.
Nebo snad předsedu Evropského parlamentu německého socialistu a někdejšího knihkupce z Würselenu nemajícího ani maturitu Martina Schulze? V devatenácti letech vstoupil do Sociálně demokratické strany Německa, kde patří radikálnímu levicovému křídlu.
Pamětníci si jistě vzpomenou na jeho nehorázné chován,í když předsedové poslaneckých frakcí Evropského parlamentu navštívili prezidenta Václava Klause. V prosinci 2008 se v Zrcadlovém sále Pražského hradu setkal prezident Václav Klaus s některými členy konference předsedů Evropského parlamentu. Mezi nimi byl i Martin Schulz,který v čele sociálně demokratické frakce v Evropském parlamentu vystřídal polského antikomunistu Jerzy Buzka. Jakýmsi neformálním mluvčím skupiny byl francouzský radikálně zelený poslanec Daniel Cohn-Bendit, který provokativně postavil před prezidenta Klause na stůl vlajku Evropské unie a žádal její vyvěšení na Pražském hradě.
Poté položil Václavu Klausovi několik, diplomaticky řečeno, neuctivých otázek, které měly spíše charakter výslechu, vedeného zeleným prokurátorem. Prezidentu Klausovi sdělil, že ho prezidentovy názory na Lisabonskou smlouvu názory „vůbec nezajímají, chci vědět, co uděláte, až ji schválí česká Sněmovna a Senát. Budete respektovat demokratickou vůli zástupců lidu? Budete to muset podepsat.“
Dále to už znáte – prezident Václav Klaus lisabonskou smlouvu podepsal za příslib, že Česká republika dostane výjimku listiny práv a svobod, která je součástí Lisabonské smlouvy. To mělo zamezit tomu, aby se kdykoliv v budoucnosti mohla otevřít u jakéhokoliv soudu v zemích Evropské unie (tedy i v Německu) otázka tzv. Benešových dekretů a s nimi spojených případných žalob na náhradu vyvlastněného majetku sudetských Němců. Výjimka měla potvrdit, že v Česku nebude možné soudně vymáhat práva, která nejsou zakotvena v českých zákonech.
Klaus Lisabonskou smlouvu podepsal, a ústavní výbor Evropského parlamentu v loňském roce výjimku nedoporučil. "Doufám, že Evropská rada (summit lídrů EU) se ze zdlouhavé debaty o této věci v Evropském parlamentu poučí a potichu český návrh odloží k ledu," uvedl europoslanec Andrew Duff v prohlášení rozeslaném novinářům.
Nyní vládne jakýsi status quo. Lisabonská smlouva je českým prezidentem parafovaná, svůj slib Evropský parlament nedodržel. To se snadno mohlo změnit po eventuálním nástupu Karla Schwarzenberga do prezidentského úřadu. Stačilo by prohlásit, že nový český prezident již na splnění příslibu o výjimce netrvá, a cesta k žalobám u německých soudů by byla pootevřená.
Jak se zachová Miloš Zeman? Jak známa není to „eurohujer“ jako Karel Schwarzenberg, ale je „eurofederalista.“ Má nátlak na něj znamenat, že to, co by se bývalo bylo mohlo podařit za Karla Schwazenberga, mělo by se nyní stát i za Zemana? Že pak už byl „naším prezidentem?“
Ivan Bednář
