Další politický kšeft je na světě. Předseda vlády a předseda ČSSD Bohuslav Sobotka oznámil, že socialisté zřejmě podpoří kandidaturu Věry Jourové na funkci české komisařky v Evropské komisi. Její kandidatura je prý v zájmu České republiky a on samozřejmě zájem státu povyšuje nad zájmy sociální demokracie. Před týdnem tomu tak ale nebylo. Před týdnem byl pro Sobotku zájmem státu bývalý ministr financí, kterého Miloš Zeman vyhodil z vlády tak říkají na hodinu (na co mu asi tenkrát Miloš přišel?)Pavel Mertlík.
Sobotkovo otočení na obrtlíku nebude ale zadarmo. Sobotka si prý „vymohl“, že svoji podporu vymění za to, že Babiš bude souhlasit se zvýšením minimální mzdy, zvýšením platu hasičů a policistů. Co z toho bude mít prostý občan, není mě známo.
Místopředseda vlády a ministr financí Andrej Babiš tak znovu předvedl ve veřejném prostoru své predátorské návyky. Zatímco získává na Sobotkovi jednu klíčovou věc za druhou, ustupuje mu naprosto nepodstatných, ba dokonce pro stát škodlivých, záležitostech. Naoko Sobotkovi vychází vstříc v některých programových věcech, v případě mocenského ovládání klíčových postů, ustupovat odmítá.
Ten kontrast je zřejmý. Považte: Babiš sociálním demokratům odkýval v koalici většinu jejich priorit jako zrušení poplatků v nemocnicích, výraznější zvýšení důchodů, porodné na druhé dítě, daňové bonusy na děti, stropy pro daňové paušály živnostníků. Celkově to státní pokladnu přijde přinejmenším na 20 miliard korun ročně. Kde na to stát vezme, ministra financí Babiše nezajímá. Na veřejnosti sice prohlásil, že souhlas s většinou věcí od něj byla „blbost“, na vládě ale pro všechny ty „blbosti“ zvedli on a všichni jeho ministři ruku.
Vedle toho rozehrál Babiš zajímavější hru. V klidu ovládl dozorčí radu polostátní firmy ČEZ. Dosadil do ní pět svých lidí, sociálním demokratům nechal pouze tři křesla a lidovce úplně obešel. Premiér až na poslední chvíli zastavil Babiše v záměru obsadit svým člověkem i křeslo předsedy dozorčí rady. Nakonec ho získal profesor Václav Pačes, jehož tam vyslala ČSSD. Jenomže Pačes má s ČSSD jen málo společného. Konec konců bývalého šéfa Akademie věd dosadil kdysi do dozorčí rady kabinet Petra Nečase.
Babišovi tak stačí jen sedět a nic nedělat. Časem pak přetáhnout na svou stranu dva ze čtyř zástupců zaměstnanců v dozorčí radě. Pět a dva je sedm. Ve dvanácti členné dozorčí radě to postačí, aby si Babiš nechal zvolit svého nového generálního ředitele ČEZ a dokončil tím privatizaci moci v této největší státní firmě.
Lidovci se sice chvíli tvářili, že jsou připraveni jít kvůli ČEZ do ostrého střetu a pohrozit i odchodem z vlády. Pak z toho ale vycouvali v obavách, že by je konflikt kvůli „trafikám“ ve státní firmě poškodil před voliči. Andrej Babiš zatím naplno rozjel obehranou pohádku, že on prosazuje odborníky, kteří mají udělat pořádek, zatímco ostatní tam chtějí dostat své straníky. Babiš je přece ten „nový“ člověk, který přišel udělat pořádek. Sobotka a Bělobrádek jsou naopak ti, kteří se nemůžou zbavit svých starých zvyků obsazovat křesla ve státních firmách jako politické trafiky.
Vedle toho, že ministr financí ovládl dozorčí radu ČEZu, dosadil své lidi i do dozorčích rad společnosti Mero spravující ropovody a Čepra, které ovládá zásobníky a přimíchávání biosložek.
Podstatná část Babišových vyslanců jsou lidé z firem Unipetrolu před privatizací v roce 2001. Tehdy byla právničkou Unipetrolu Babišova kolegyně a dnes hlavní personalistka hnutí ANO, estébačka - rozvědčice Radmila Klesová. Zřejmě tehdy začala jejich těsná spolupráce, která se táhne dodnes a která stála lídrovský post bývalého primátora Jana Kasla.
Nejde ale jen o bývalé příslušníky StB, kterými se to kolem Babiše jen hemží. Firmy z jeho Agrofertu mají s Čeprem miliardové obchody. Čepro jako jedno ze dvou míst, kde se přimíchávají do pohonných hmot biosložky, je existenčním zákazníkem pro Babišovy firmy na biopaliva Preol, Primagra a Ethanol Energy. To druhé přimíchávací místo je v Unipetrolu, s jehož polským vlastníkem PKN Orlen vede Agrofert stále soudní spor o 20 miliard. Babiš se jich domáhá za to, že mu Poláci po privatizaci z Unipetrolu vybrané firmy neprodali.
Všechny ropné firmy od Mera, Čepro, přes Unipetrol k Agrofertu jsou těsně propojeny vzájemnými obchody. Jedna na druhé jsou silně závislé. Andrej Babiš o těch závislostech ví nejvíc. Teď o nich z pozice ministra financí rozhoduje a hlídají mu je jeho staří parťáci z Unipetrolu. Nebo StB?
Případ Andrej Babiš by měl vejít do budoucích učebnic o tom, co je a co není tzv. konflikt zájmů. Momentálně to ale, jak se zdá, nikoho nezajímá. Ze všeho nejmíň předsedu vlády Bohuslava Sobotku. Ten se raději věnuje boji o přežití s vlastními spolustraníky. Babiš se zatím stará o to, jak zachránit vlastní přeúvěrované firmy za pomoci státních financí.
Ivan Bednář
ivanbednar.blog.iDNES.cz
