Jako v Nerudově povídce o malostranském slamníku se jeví situace předsedy sociální demokracie Bohuslava (Dluhoslava) Sobotky a bývalého místopředsedy ČSSD Jiřího Dienstbiera. Poté, co Dienstbier mladší odmítl podporovat v prezidentské volbě Miloše Zemana a pravděpodobně dal svůj hlas Karlu Schwarzenbergovi, se bývalý prezidentský kandidát sociální demokracie ocitl na mušce Zemanovy houfnice. Na té je už dávno i Sobotka. Jenomže na Sobotku si zatím Zeman netroufl, zato delegáti volebního sjezdu ČSSD spolehlivě vyřadili Dienstbiera z vedení strany. Na Sobotku si Zeman zatím ještě počká. Stejně tak na všech těch, podle Zemana, sedmadvacet zrádců, kteří mu nedali hlas při prezidentské volbě v roce 2003 a umožnili tak nástup Václavu Klausovi.
Z Dienstbierových proslovů stále zřetelněji zaznívá touha po kooperaci s KSČM, a tím pádem po revizi tzv. bohumínského usnesení z roku 1995, které kdysi prosadil právě Miloš Zeman a které „socanům“ spolupráci s komunisty zapovídá. Dienstbierovo volání po spolupráci s komunisty „socanům“ náhle vadí. Ne snad proto, že by se jí odříkali, ale především proto, že mají obavy, aby tato jim otevřená spolupráce s komunisty neodebrala voličské hlasy. Reakce zejména mladých lidí na spolupráci ČSSD a KSČM na krajské úrovni (České Budějovice, Karlovy Vary, Ústí nad Labem, Zlín apod.) je varující.
A tak se objevila ona již zmíněná otázka – kam s Jiřím Dienstbierem? Sobotkovi došlo, že by svého stínového ministra spravedlnosti příští rok, po případně vyhraných volbách, do reálné vlády neprosadil. Neprosadil by ho patrně ani na kandidátku do Senátu, kdy Dienstbierovi končí mandát v příštím roce. V březnu 2011 vyhrál doplňovací volby v kladenském obvodě a zdědil tak senátorské křeslo po svém otci Jiřím Dienstbierovi starším, který byl zvolen v roce 2008 a v roce 2011 zemřel.
ODS podle Jiřího Dienstbiera provozuje pravicový bolševismu a vyvolává antikomunistickou hysterii. No, nevím, je to jeho názor. Můj názor zase je, že s bolševismem měl spíš zkušenosti Jiří Dienstbier starší, když ho jako zasloužilého soudruha poslala strana na místo, kam se povětšinou posílali komunističtí agenti, na místo rozhlasového dopisovatele ve Washingtonu, kde se nakonec Jiří Dienstbier mladší narodil. Slova o antikomunistické hysterii jakoby si Dienstbier vypůjčil od bývalého komunisty Petra Pitharta, který se do dějin polistopadové politiky zapsal slovy „slyším trávu růst“ v televizním rozhovoru v lednu 1990, kdy Pithart varoval před důslednějším vypořádáním se s komunismem.
Jiří Dienstbier mladší je zkušeným kandidátem na všechno. V roce 2010 kandidoval za ČSSD na primátora hlavního města Prahy. Nepovedlo se, Dienstbier se stal řadovým zastupitelem. Jeho aktivity v Zastupitelstvu Prahy se posléze zcela vytratily a nakonec v roce 2012 na zastupitelský mandát rezignoval.
V roce 2011 se pokusil uchvátit křeslo předsedy pražské ČSSD, ale v přímém souboji ho porazil Petr Hulínský 104 hlasy ku 48.
Na přelomu roku 2011 a 2012 přišel ekonom a europoslanec ČSSD Jiřín Havel s myšlenkou nominovat do přímých prezidentských voleb Dienstbiera. Nominace zpočátku neměla v ČSSD jasnou podporu, uvažovalo se i o primárkách s dalšími kandidáty. Proč nakonec 19. května ústřední výkonný výbor ČSSD schválil nominaci Dienstbiera jako jediného kandidáta můžeme jen spekulovat..
Jiří Dienstbier po svém zvolení kandidátem požádal o podporu vedení KSČM, která mu nakonec nebyla příliš platná, v první kole prezidentské volby skončil na čtvrtém místě.
Po té, co vypadl Dienstbier z vedení ČSSD a poté, co se stala jeho pozice stínového ministra neudržitelnou a jeho případná senátorská kandidatura se zdá být nereálná, stál předseda ČSSD Sobotka před svízelným rozhodnutím – jak se zbavit Dienstbiera a přitom si zachovat jakous takous tvář.
Řešení se, zdá se, pravděpodobně našlo. Šup s Dienstbierem do Evropského parlamentu. K bývalému portugalskému komunistovi José Manueli Barrosovi. K německému levicovému extrémistovi Martinu Schulzovi, který je Evropského parlamentu předsedou. K bývalému agentu StB Richardu Falbrovi, který se v nedávných dnech v ČT nijak netajil svojí nenávistí vůči někdejší britské premiérce Margaret Tchatcherové. V této společnosti bude Dienstbierovi dobře. Z bruselského závětří bude moct dál spřádat plány na společnou vládu komunistů a ČSSD před kterou nás potěš pánbůh.
Ivan Bednář
