Nový předseda Strany zelených Matěj Stropnický se chce zaměřit na hledání nových spojenců.Také chce lovit nové voliče mezi odpadlíky z TOP 09 a zklamanými voliči ČSSD.
Straně zelených chce Stropnický vtisknout výrazný levicový charakter.
Tak to bývá, když politická strana nemá svůj konkrétní politický program, svoji politickou vizi. Kdysi byl Martin Bursík zelenými levičáky obviňován, že Stranu zelených kormidluje příliš doprava. Přesto stačil napáchat škody za miliardy korun. Však to znáte – biomasa Kačenka, podpora solárních elektráren, ale i zneužití písňového textu skupiny Katapult či podíl vyloučených zelených členek Olgy Zubové a Věry Jakubkové na pádu Topolánkovy vlády.
Teď chce Stropnický udělat úkrok doleva. Zelení tak tančí svůj tanec, který v mnohém připomíná sólový country tanec, nazývanýAlley Cat. Dvakrát vykopneme pravou nohu doleva. Dvakrát vykopneme levou nohu doprava. Jednou výkop pravá noha doleva a levá noha doprava. Tlesknutí, jednu dobu čekáme, otočka o čtvrt kola doprava.
Jednou doprava, jednou doleva, podle toho jak se předseda vyspí. To i ministr financí a předseda ANO Andrej Babiš má konkrétnější program než ti Zelení. Babišovi jde o maximální profit jeho firem ze státních dotací.
Prosím, tomu se dá rozumět, byť to státu neprospívá ani za mák. Však také Zelení v přijatých usneseních mj. vyzvali Babiše, aby se zbavil většinového podílu v mediální skupině Mafra (Mladá fronta Dnes, Lidové noviny, rádio Implus a další).
A tak spíše než jednou doprava a jednou doleva připomíná zvolení Stropnickéhop písničku Jaroslava Ježka a V+W (jde o Voskovce a Wericha, neplést s VolksWagenem)Jak báječně báječně světu prospívá /jeden krok dopředu a pak dva zpátky / Dávno už dávno to takhle chodívá / jeden krok dopředu a pak dva zpět.
Někdy ale naivní počínání, které nebereme příliš vážně, mívá tragický dopad. Dnešní názory a postoje mladého levicového radikála Stropnického v mnohém připomínají někdejšího západoněmeckého neomarxistu Rudiho Dutschka. Jako jeden z hlavních organizátorů proti válce ve Vietnamu a ovlivněn tzv. frankfurtskou školou, usilující o spojení neortodoxního marxismu s Hegelovou filosofií, se podílel v roce 1978 na založení západoněmecké Strany zelených.
Názory Rudi Dutschkeho, podobně jako Matěje Stropnického, byly velice kontroverzní. Často se hovořilo o jeho nábožensky fundovaném socialismu, někteří kritici (i zastánci západoněmecké levice) je označovali za levicový fašismus a teoretický základ pozdější západoněmecké teroristické organizace RAF (Rote Armee Fraktion), jejíž členové si sami říkalikomunistická městská partyzánská skupina. V každém případě byly názory Rudi Dutschka silně provokující, přičemž ústředním pojmem byla otázka násilí.
Dutschke, jako kritik nejen monopolního kapitalismu, ale i diktatury sovětského ražení, zastával stanovisko, že v případě neřešitelnosti konfliktů (nereformovatelnost buržoazní společnosti, vykořisťování) je použití násilí legitimní. Také vycházel z toho, že různé provokační akce mohou vycházet i z malých skupin (zprvu bez podpory obyvatelstva); takové akce pak motivují jiné, prozatím jen potenciálně revoluční skupiny a ústí v revoluční proces, podporovaný většinou; cílem společenské přeměny je pak socialistická republika rad.
Nezbývá než doufat, že pravdu má klasik, který kdysi napsal, že„historie se opakuje, jednou jako drama a podruhé jako fraška.“
Mělo by to platit i v případě Matěje Stropnického. Anebo ještě líp. Co kdyby si otec Martin Stropnický, vrcholný představitel hnutí velkokapitalisty Andreje Babiše, přehnul svého nezdárného synka jednoduše přes koleno. Třeba by se tím mnoho vyřešilo. Vzhledem k věku mladého Matěje už nehrozí, že by mu ho norský Barnevernet odebral.
Ivan Bednář
ivanbednar.blog.iDNES.cz
