Je to proroctví slepého mládence. V hoře Blaník nedaleko města Vlašim prý podřimuje "svatováclavské vojsko", které čeká, až bude zemi nejhůře. Pak vyrazí a pomůže jí.
Pověst praví, že až bude vlast obléhána vysokým počtem nepřátel, strhne se ukrutná bitva. V ten moment pak vyjedou blaničtí rytíři ze skály v čele se sv. Václavem a nepřítele na hlavu porazí.
Zdá se, že Ukrajina má také nějakou podobnou pověst. Jejich Blaník se jmenuje Evropská unie, ukrajinští blaničtí rytíři se jmenují – NATO. Již měsíc se ukrajinská armáda statečně brání ruské přesile. Prezident Volodymyr Zelenský marně zatím vysílá prosby – pomozte. Z hory slyší zatím jen jedinou odpověď – ještě není nejhůře.
Nu, ano. Nikdy není tak zle, aby nemohlo být hůř, říká staré české přísloví. Jenomže co v tomto případě znamená „být hůř.“ Totální ruskou okupaci Ukrajiny? Tažení Putina do Pobaltí, nebo nedej bože, na Slovensko a poté na samotné Česko?
Při etablování samostatné Ukrajiny jako svrchovaného státu sehrály podstatnou roli jaderné zbraně, na území Ukrajiny totiž zůstala po rozpadu SSSR část sovětského jaderného arzenálu. Potřebné kódy měla v té době sice stále ještě Moskva, ale Ukrajina by tuto překážku byla téměř jistě schopna překonat a získat nad nimi operační kontrolu. Ukrajina se nicméně těch zbraní dobrovolně vzdala, výměnou za to se v Budapešťském memorandu z roku 1994 signatáři zaručili, že budou respektovat suverenitu a teritoriální integritu Ukrajiny. Memorandum bylo podepsáno ukrajinským prezidentem Leonidem Kučmou, ruským prezidentem Borisem Jelcynem, americkým prezidentem Bilem Clintonem a britským premiérem Johnem Majorem. Čína a Francie připojily své individuální ujištění v samostatných dokumentech. V memorandu se Ukrajina vzdala svého jaderného arzenálu výměnou za garance své nezávislosti a neměnnosti hranic.
Rusko toto memorandum porušilo již v roce 2014 anexí Krymu. Nyní ho porušilo znovu únorovou invazí. Kdepak, věřit Rusku, že bude dodržovat nějaké dohody, je věc marná.
Při oznamování invaze sice prezident Putin nepoužil spojení jaderné zbraně, ale z jeho formulace je jasné, že pokud se kdokoliv pokusí bránit Ukrajinu nebo půjde do střetu s ruskými vojsky, tak Rusko nebude váhat je použít. "Zažijete něco, co jste dosud ještě nezažili," hrozí Putin.
Zdá se, že jen málokdo, či zda vůbec někdo, ví, jak se správně zachovat. Strach z použití jaderných zbraní je příliš silný než aby se dala dělat jednoduchá rozhodnutí. Pro začátek by ale ovšem stačilo, kdyby státy dodržovaly společná usnesení a opatření.
Co si totiž myslet o tom, že podle veřejně dostupných dat mezi lety 2015 a 2020 vyvezla desítka členských zemí EU, navzdory embargu zavedenému po okupaci poloostrova Krym, vojenské vybavení do Ruska. Alespoň to tvrdí investigativní novinářská skupina Investigate Europe (IE). Rusko prý nejméně do roku 2020 nakupovalo vojenský materiál ze zemí Evropské unie včetně České republiky. V letech 2015 až 2020 vyvezly tyto státy do Ruska výzbroj za 346 milionů eur (8,6 miliardy Kč). Velkou většinu tohoto součtu podle IE tvořil export z Francie a Německa, částka zahrnuje i dodávky z Česka a Slovenska. Český průmysl prý v těchto letech dodával Rusům letouny, včetně těch bezpilotních, nebo letecké komponenty. To, že v té době byla u nás u moci zločinná Babišova vláda, nás neomlouvá. Existují nějaké záruky, že se to nebude dít i v současnosti?
Ukrajina musí bohužel svojí tragickou bitvu s přesilou vybojovat sama. Žádní blaničtí rytíři nepřijedou. Jako nepřijeli u nás v roce 1939, či o dvacet devět let později v srpnu 1968. Legenda však varuje - nelze stát stranou. Rytíři totiž podle pověsti zaženou nepřítele až ku Praze, a tam bude boj teprve dobojován.
Ivan Bednář, ivanbednar.blog.idnes.cz
