Science fiction je vědeckofantastický žánr (zkráceně sci-fi), vymezený výskytem spekulativních technologií a přírodních jevů anebo dosud neznámých forem života. Děj sci-fi je často zasazen do budoucnosti či do vesmíru nebo alternativní historie. Oblíbeným prvek sci – fi je cestování v čase.
Jak jsem se probudil
Prý rostou, říkali včera večer v hospodě. Tak jsem se na ně vypravil. Hned za hájovnou jsem našel čtyři kozáky. Byli to zabajkalští. Přijeli v hranatých, železných maringotkách. A rázem jsem se ocitl v roce 1968.
Předcházelo tomu Pražské jaro. Svítilo sluníčko a na Karlově mostě zpívaly máničky první písně Karla Kryla. Lidé se nadechli ke svobodě a na rozdíl od Budapešti v roce 1956 vstupovaly houfy lidí zcela dobrovolně do komunistické strany. Na lucernách neviseli žádní příslušníci tajné policie, kteří před tím politické vězně mučili a vraždili hůř než nacistické gestapo. Několik nejhorších sadistických mučitelů spáchalo sebevraždu nebo paradoxně uprchlo na Západ. Lidé se na sebe usmívali, pořádali sbírky na zlatý poklad republiky (kde je mu konec?) a na SOS vesničku. Varovné hlasy těch, kteří na vlastní kůži poznali represe padesátých let, nikdo, tak jako dnes, neposlouchal. Proč si kazit tak báječnou iluzi.
Když jsem se vrátil domů, panoval na Hradě senilní šlechtic nižší kategorie, a ve Strakově akademii vládnul prefíkaný estébák z Bratislavy. Pražským primátorem byla jakási ženská. Taky z Bratislavy. Předtím byl primátor z Olomouce.
Dobu zmatků před volbami na podzim 2014 vystřídalo období restaurace prazvláštní monarchie. A aby se odstranila nezaměstnanost, začala se kolem země stavět zubatá hladová zeď. Neviditelnou ruku trhu nahradila vláda pevné ruky. Začala utahovat šrouby. Na mapě České republiky jsem nenašel Putim, kolem které kdysi kroužil dobrý voják Švejk, ale Putin.
Psal se rok 2015.
