Andrej Babiš se prý stydí za to, že se nechal zvolit poslancem a musí vysedávat v Poslanecké sněmovně. Většina ostatních poslanců je pro Babiše zřejmě jakési tupohlavé stádo, které přežvykuje dlouhé projevy o ničem, a které jen zdržuje poctivé makače, jako je Babiš a jeho věrní, od práce, kterou je třeba pro blaho národa vykonat. Jednání Sněmovny komentoval Babiš svým neodolatelným způsobem„Nic jsme neudělali a klasické parlamentní strany se tady předvádějí, ukazují, kdo má většího".
Babiš by nejraději poslanecké lavice opustil, kdyby …. Kdyby za něj byla kvalitní náhrada. Musí se tedy obětovat on sám. Každý je nahraditelný, jen chudák Babiš ne.
Čerstvou spasitelkou je nyní i Babišova kandidátka na pražskou primátorku Andriana Krnáčová. Ani ona nijak po primátorském křesle netouží, netouží ani po svém vstupu do politiky, jen zkrátka cítí, že je třeba Babišovi pomoct, když je chudák v tom svém úsilí klepnout všechny zloděje přes prsty, tak opuštěný a sám. Jako kůl v plotě, chtělo by se říct.
Osamocenost Babiše je o to zřejmější, že žádná jiná politická rychlokvaška se nesápala po tolik postech ve straně, exekutivě, parlamentu, orgánech státní správy a státem ovládaných podniků. A metoda náhodné střelby jmen zjevně dosáhla svých limitů. Primátorští kandidáti, causa Marvanová na Ministerstvo spravedlnosti a personální řádění v karlovarském hotelu Thermal toho budiž důkazem.
Tahat kandidáty na pražského primátora z klobouku jako kouzelník Fokustón králíky v politice samozřejmě nelze. Řídit hlavní město s 45. miliardovým rozpočtem je obrovská odpovědnost. Praha nejsou Kostelecké uzeniny, kde si může Babiš měnit direktory, jak se mu zachce, jde konec konců o jeho peníze. Ale v Praze jde o peníze, kterým se říká veřejné. Rotace šéfů v jeho podnicích je Babišova věc, do rotace kandidátů na post pražského primátora zdaleka ne. Babiš tak dává najevo trvalé pohrdání voliči, pohrdání Pražany. Stejně tak jako pohrdá poslanci Poslanecké sněmovny. Tak jako zřejmě pohrdá samotnou demokracií.
Spasitelka Krnáčová se teď holt musí pro Babiše také obětovat. Není to tak dávno, zhruba tři týdny, co Babiš rezolutně tvrdil, že Krnáčová v čele pražské kandidátky hnutí ANO nebude. Buď tedy Babiš lhal, anebo je hnutí v opravdu zoufalé situaci a shání vhodného kandidáta, kde se dá. Naštěstí hnutí ANO nemá žádný politický program, kromě obecné floskule, že se nemá krást, takže se pod jeho křídla vejde kdekdo. Nejdříve to byl Vlastimil Ježek, poté Jan Kasl, po Kaslovi Schopperová, a konečně teď Krnáčová. Co mají tito kandidáti společného, ví jen Bůh. Snad jen to, že už jednou v jiných barvách před voliči neuspěli. Ježek v barvách KDU a nejrůznějších hnutí typu Děkujeme, odejděte, Kasl v barvě ODS a vlastní strany Evropští demokraté Jana Kasla a Schopperová svůj zápas o primátorské křeslo raději vzdala dřív než započal.
Jakoby se připomínalo staré lidovecké heslo „třikrát a dost.“ Jenomže lidovci to tenkrát mysleli na kriminálníky. Možná by ale nebylo špatné zavést to v politice. Navrhnul jsi už tři kandidáty, tak basta. Ostatně trojka je docela magické číslo. Hojně se používá v pohádkách. Z rozcestí vedou vždy tři cesty, ženich dostane tři hádanky, zlatá rybka splní tři přání, nikdy ne čtyři.
Kandidatura Krnáčové vyvolává však ještě vážnější otázku. Má být primátorkou rodačka z Bratislavy? Pro mě je odpověď jednoznačná – nemá.
Jenomže Andrej Babiš obrací všechno na ruby. Konec konců i on je místopředsedou české vlády, byť se i on narodil v Bratislavě. Jistě, namítnete, Slovensko je samostatný stát teprve krátkou dobu, bylo dlouho součástí společného státu. To bylo ale třeba Rakousko taky. Nebo Maďarsko. A souhlasili byste s tím, aby předsedou vlády byl rodilý Vídeňák nebo pražským primátorem Maďar ze Šoproně? To už je horší, což? A co šéf sudetoněmeckého krajanského spolku Bernt Posselt? Sudetší Němci s námi kdysi také sdíleli společný stát.
Nejde jen o formalitu. Místo narození, stejně tak jako rodná země, jsou určující pro vztah člověka k městu, k zemi. Formují jeho kulturní svět a tradice. Když se například olomoucký rodák Tomáš Hudeček stal pražským primátorem, sdělil, že primátorský řetěz mu nic neříká a že ho pověsí někam do muzea. Vůbec mu nepřišlo na mysl, že primátorský řetěz není nějakou historickou veteší, ale že symbolizuje Prahu jako významné evropské, kulturní a universitní město.
A to je, prosím, alespoň dlouholetý český občan. Českou občankou se Krnáčová stala teprve nedávno. Až když se stala náměstkyní ministra vnitra.
A teď je čerstvou spasitelkou.
Bůh ochraňuj Prahu.
Ivan Bednář
ivanbednar.blog.iDNES.cz
