Plánované ztráty

aneb co můžeme ztratit. Je toho hodně, a záleží na nás, co si ztratit můžeme dovolit a co ne.

Syn, toho času vodákem, sms matce: "Jsme z vody venku a v pohodě, ale ztratil jsem mikinu."

Matka, toho času chápající, sms synovi: "OK. A kterou? Nebude Ti zima? Tak si nějakou půjč‘ nebo kup nějakou levnou."  

Syn, sms:  "Tu šedou. Já tu ještě jednu mám, tak tu ztratím až zítra a pak si ňákou koupím."

Matka, sms: J

Na víc jsem se nezmohla. Zase vyhrál.

Není důležitá ztráta svetru. Mohl by ztratit daleko víc. Mohl ztratit svoji tvář a osobnost. Mohl by ztratit svoji cestu, loď, směr a cíl. V každém okamžiku našeho života ztrácíme, někoho, něco, sebe.

Můžeme si dovolit ztratit kontakty, ne však přátele.

Můžeme ztratit oblečení, ne však svou kůži.

Můžeme ztratit možnosti, ale ne svá práva.

Můžeme ztratit svoje vědomí, nikdy ne svědomí.  

PS: Nevadí mi ztráta jednoho nebo dvou svetrů. Máme jich dost. Nevadila by mi ani ve volbách nezbytná ztráta některých zbytečných politiků. Je jich taky dost.