Důvěřuj, ale prověřuj

Správná kontrola začíná sebekontrolou. Správnou míru sebekontroly má každý z nás. Uplatňujeme ji, když nakupujeme v obchodě a máme v peněžence pětistovku, když vystupujeme před přáteli a nelžeme, když se staráme o rodinu. Každý z poslanců, jako představitel národa, by měl mít stejnou, aspoň malou míru sebekontroly. A nemyslím sebekontroly úsměvů a postoje před televizními kamerami. I když něco není nezákonné, neznamená to, že je to správné a morální. Ono stačí zdůvodnění typu: ušetřil jsem, a tak mi náhrady zůstaly. O podstatě slova náhrady jindy...

Je zvláštní, že sebekontrolu mají poslanci tam, kde se věci dotýkají jich osobně, a chybí jim tam, kde hospodaří s erárem. Jak jinak by se mohlo stát, že poslanci zneužívají poslanecké náhrady, že? Protože především jim chybí patřičná míra sebekontroly. A když nemají sebekontrolu při neoprávněném čerpání poslaneckých náhrad, jak jim můžeme věřit, že s ostatními prostředky nás všech už nakládají důvěryhodně a oprávněně?  A na straně druhé, kde není správná sebekontrola, nastupuje kontrola.

Kontrola na všech stupních státní (a koneckonců i veřejné správy) však zůstává podceňována, nedoceňována a nevyužívána. Ani stát v oblasti kontroly nefunguje s mírou své sebekontroly. Tam, kde by podnikatel našel po provedené kontrole rezervy a uplatnil je, stát neobjeví vůbec nic. Tam, kde podnikatel kontroluje, aby nebyl okrádán, stát mlčí (nebo mlží). Žádný orgán nebo státní subjekt totiž NEKONTROLUJE používání nebo zneužívání poslaneckých náhrad! Kdyby stát efektivně využíval všech systémů kontroly a sebekontroly, měl by najednou daleko více volných rezerv k dalšímu uplatnění. A poslanci by náhrady nezneužívali... (a my bychom se nad tím nepohoršovali a odpadla by tato glosa).  Bohužel ke kontrole nebo sebekontrole se poslanci nehlásí. Nechce-li poslanec přestat se zneužíváním náhrad, nastupují dvě možnosti: změna režimu vyplácení mzdy a náhrad podle takových pravidel, aby zneužití nebylo napříště možné nebo zavedení důsledné kontroly. Obávám se, že v naší politické společnosti se zavedení kontroly nevyhneme... 

Naše politické scéna se dobrovolně přiznala k heslu: „Z cizího krev neteče.“  

Proto bychom my měli na oplátku říci: „Důvěřuj, ale prověřuj.“ 

A začít u sebe. Teď,  před volbami.