Všichni občas přijdeme do práce pozdě. Někdo zaspí, jiný se zasekne v zácpě, a tak dále. Taky se mi to stává, když mě nedonutí vnější okolnosti – třeba nutnost odvést dítě do školky. Proto trochu závidím moderátorům mého oblíbeného Radia 1. Když se opozdí, posluchačů se to nijak nedotkne, leda jejich předchůdce. I tak má většina z těchto opozdilců tendenci se posluchačům omluvit a vysvětlit, proč zpoždění "nastalo".
(No uznejte, není to roztomilé? Posluchači si kolikrát ani nevšimnou, že se změnil moderátor, protože linie hudby zůstává stejná, ale moderátoři tam mají s posluchači tak důvěrný vztah, jako by to byla jejich rodina.)
Jednou takhle jeden z nich přišel asi o čtvrt hodiny později a vysvětlil: Přišel jsem pozdě kvůli díře v časoprostoru. Možná to necituji přesně, ať se na mě nezlobí. Ale bylo to takové vysvětlení, kterému se zasměje jen milovník sci-fi, přísný šéf těžko. Naštěstí posluchači Radia 1 nejsou přísnými šéfy.
Jenže pak se mi stalo něco podobného.
Vstala jsem ráno docela brzy. Nemusela jsem dělat nic, co by mě zdržovalo, ale přesto mi všechny ranní úkony šly pomaleji než obvykle. Pořád jsem se někde zasekávala. Tuhle u titulku časopisu na stole, támhle u věci pohozené na pohovce, kterou bylo nutné uklidit, pak bylo nutné poslat jeden urgentní mail. A tak podobně.
Už už jsem byla na odchodu, a ukázalo se, že musím dovézt dětem k exmanželovi teplé bundy, aby jim nebylo na chalupě zima. No, zdraví dětí je přece důležitější než být v práci včas!
Exmanžel mě přivítal přívětivě. Klidně můžeš chvíli posedět, říkal. Dobrá, snad bych si mohla dát kávu. Ale presovač se zasekl, nešlo napěnit mléko. Čištění mě zaměstnalo na čtvrt hodiny a zase jsem se zdržela.
Mezitím se stále zasekávalo DVD s jógou, které si pouštěl můj synek. Cvičitel díky tomu legračně opakoval některé věty.
Dopila jsem a konečně šla na autobus. Autobus se však v půli cesty zasekl, lépe řečeno porouchal.
Když jsem vystoupila a podívala se na nápis PORUCHA s dvěma trojúhelníky, už jsem se musela začít smát. Nápis byl na některých místech „rozpixlovaný“, takže některé pixely byly na jiném místě než měly být a nápis díky tomu jakoby vypadával nebo vytékal z displeje. Vzpomněla jsem si hned na film Matrix, kde písmenka v matrixu také jakoby tekly dolů a přesunovaly se.
Pak už mi to bylo jasné. Až přijdu do práce, řeknu šéfovi, že já vůbec za nic nemůžu. Přišla jsem prostě pozdě kvůli chybám v matrixu.
