Jak mě (naštěstí) nevzali na vysněné místo

V roce 2000 mě čekal životní zlom. Chtěla jsem pracovat v personálním oddělení nějaké firmy. Jakékoliv. Chtěla jsem dělat personalistiku, pracovat s lidmi. „Nemáte zkušenosti z oboru…“ „Máte zkušenosti z obchodních pozic v IT – proč nechcete dělat obchodníka v IT?“ „Na pozici asistentky si přece pohoršíte…“. To byly nejčastější reakce. A na pohovor mě ani nepozvali. Zdálo se, že jsem jediná, kdo věří tomu, že jsem schopná se rychle zaučit a pracovat v oboru, ve kterém zatím nemám zkušenosti.

A tak jsem začala podnikat. Nebylo to tak jednoduché, jak to vypadá. Dlouho jsem nevěděla, co se sebou. Z IT jsem odešla a do IT jsem se vrátit nechtěla. Tak jsem čekala na inspiraci… Několik dlouhých týdnů… A ta přišla. V podobě možnosti začít sama podnikat a otevřít si pobočku seznamovací kanceláře. To je přece ono, to je práce s lidmi! A tak jsem se do toho vrhla po hlavě. Bez zkušeností a bez znalostí z podnikání, jen s nadšením. Najednou jsem musela být zároveň podnikatel, asistent, marketingový manažer, konzultant, organizátor… Moc mě to bavilo. Slavila jsem první úspěchy i neúspěchy. Není nad životní zkušenost, tu vám už nikdo nevezme. Po dvou letech, když jsem zjistila, že mě tato práce neuživí, jsem opět, obohacená a spoustu zážitků, poznatků, znalostí a zkušeností změnila obor. To jsem udělala několikrát v životě.

Nedávno mě napadlo, co by si asi pomyslel náborář, když by se dnes podíval na můj životopis. Moje pracovní zkušenosti jsou totiž velmi pestré: Studium chemie. Několik let obchodník v IT. Majitelka pobočky seznamovací kanceláře. Konzultant a makléř prodeje nemovitostí v zahraničí. Vlastní vzdělávací firma… Rozpolcená osobnost? Dobrodruh? Nestabilní člověk? Neví, co chce? Nebo člověk všestranný, ochotný riskovat, učit se. Schopný se adaptovat v různých prostředích. Aplikovat zkušenosti z jednoho oboru v druhém… atd.?

Lidé jsou totiž různí. Jsou ti, kteří milují svůj obor nade vše, chtějí o něm vědět všechno, nemají rádi změnu, a tak mohou na jednom místě vydržet i celý svůj pracovní život. Ale stejně tak jsou lidé, kteří se rádi učí novým věcem a rádi čerpají z různých oblastí a nasávají různé zkušenosti. Často právě člověk, který neví, jak to v oboru chodí, je schopen přijít na inovativní řešení, které by si někdo znalý prostředí nedokázal vůbec představit.

Nevím, jak by se můj pracovní život odvíjel, když by mě tehdy v roce 2000 přijali na pozici asistentky v personálním oddělní. Možná bych pohořela, ale možná bych uspěla a třeba přinesla do tohoto oboru něco nového, jako to dělám teď. Těžko říct „co by bylo, kdyby…“. Ale v každém případě jsem zastáncem toho, aby se primárně nevyřazovali z výběrových řízení uchazeči bez zkušenosti z oboru, pokud mají osobnostní dispozice k výkonu daného zaměstnání. Samozřejmě, nejde to u všech pozic. Řídit firmu bez předchozích zkušeností asi nemohu. Stejně tak vědecky bádat v oboru biologie, když poslední informace mám ze základní školy. Ale proč ne na asistentskou pozici v HR oddělení? Nebo do marketingu, do obchodu? Sice bude mít možná zaměstnavatel s novým zaměstnancem na začátku o něco více práce, ale motivovaný, ochotný a loajální pracovník odvede třeba po čase lepší práci než ostřílený matador.