To je teda kombinace!

Nečekané situace, neobvyklé kombinace. Připraví je sám život a každý je má v zásobě.................

První příhoda se stala ve čtvrté třídě na hodině ruštiny. Učitelka nám dávala otázky, vyvolávala nás na přeskáčku, takže jsme museli být pořád připraveni odpovědět na předem neznámý dotaz, a to rychle. Co nejrychleji. „Adamcová, štó ty fčerá úžinala?“ Rychlost rozhodovala, a tak jsem bez rozmyslu vyhrkla první, co mě z ruských slovíček o jídle napadlo: „Sasísky i malakó!“ Po mé odpovědi však nastalo ticho. Co je? Dyť to bylo rychle! Soudružka učitelka na mě tázavě koukala. Začaly se jí neznatelně rozšiřovat nozdry, krčit nosík, chvíli se zdálo, že jí snad natahuje, když tu od plic vykřikla: „Fuj!!! To je teda kombinace!“  Pochopila jsem, že ticho bylo způsobené tím, že párky s mlíkem nerada. (Já bych to teda taky nechtěla jíst). Ale odpověď byla vyřčena, a jestli to učitelka baští ráda nebo nerada, to mně bylo celkem buřt (nebo snad párek?)

---------------------------------

Druhá situace nastala dlouho po té první. Mám ráda jednobarevné oblečení. Žádné křiklavé vzory ani barvy. Obvykle chodím v tmavých kalhotách nebo sukni a světlé jednobarevné košili. Mám v šatníku samozřejmě i několik pestrobarevných kousků, ale nosím je málo, neboť mně dá hodně přemáhání, než se odvážím si „takovou divočinu“ obléct – a když už, zbytek oděvu je opět nudně jednobarevný. Ten den jsem se přemluvila a vymódila se nezvykle rozverně, protože jsem si k černým kalhotám vzala kytkovanou bundičku. Než jsem odešla z domu, na poslední chvíli jsem si vzpomněla, že jdu ten den na preventivní prohlídku na gynekologii, takže by to chtělo nějakou širší sukni na přestrojení. Ve spěchu jsem přihodila do tašky sukni a vyrážím do práce. Po obědě jsem se vydala do zdravotního střediska. Přestrojím se do sukně a usednu na lavici v čekárně. Nezbytná kontrola: je středa patnáctého? Je. Je třináct padesát? Je. Mám kartičku pojištěnce? Mám. Všechno v cajku, a už sleduji reklamní sdělení na obrazovce na zdi, kde usměvavé zralé ženy s vyžehlenými obličeji ukazují na kameru škatulky s léky a říkají, že hormony udělaly jejich životy šťastnými. Pročítám rady těhotným maminkám, cvičení, kojení, co sbalit do porodnice, cena jednorázových zrcadel, neťukejte, sestra vychází, zde se zouváme... Galimatyáš v hlavě mi nedovoluje pohlédnout na svůj oděv. V nejistotě gynekologické čekárny, znásobené sdělením šťastných žen a absencí hormonů v mém životě, čekám, až uslyším své příjmení. Konečně! Vrazím do ordinace. Lékařka místo odpovědi na pozdrav, na mě koukla, šibalsky se usmála a pravila: „Vy jste dneska nějaká barevná!“ Až teď zjistím, co mám na sobě. Uff! To je teda kombinace! Vypadám poněkud … barevně:

Teď, když o tom píšu, vlastně to nevypadá ani moc divně ani moc vtipně. Ale v tu chvíli jsme se s paní doktorkou docela nasmály.

--------------------------------------

Běžná GPS, kterou používají všichni normální řidiči

  moje GPS

To je teda kombinace!

-------------------------------

Romantický pohled na řeku. Ale… tady na pravém břehu něco nehraje…

Na stromě nevisí ani jehnědy, ani jablka ani houpací síť, ale podprsenka.... To je teda kombinace!

No, a další neotřelé kombinace znáte ze svého života…