Dědictví

taková pohádka ................................. ...................................................

Má milá holčičko, dám ti k tvým osmnáctinám něco, co mi hodně přirostlo k srdci. Je to můj nejmilejší kousek, ve kterém je zapsáno mnoho nejrůznějších zážitků, pocitů a vjemů z mého života. Cítím se v něm nejlépe ze všech oděvů, nejlépe ze všech večerních rób a krásných šatů, které visí ve skříni. Pyžamo. Je už tolikrát prané, že stěží rozpoznáš jeho původní barvu. Bylo tolikrát vyprané, že je tenké jako nejjemnější hedvábí, které vůbec necítíš na kůži, a ve kterém uléháš do postele jak do měkounkého hnízdečka.

Měla jsem radost, už když jsem si ho koupila, protože bylo ve slevě, a to víš, začínali jsme s tátou od nuly… Prožila jsem v něm mnoho nočních jízd, ve kterých se tvůj otec změnil v udatného prince a cválali jsme spolu na bílém koni oblohou. Když jsem jela do porodnice, bylo tam pyžamo se mnou. Prožívala jsem v něm bolest, obavy i vděčnost, které přineslo tvé zrození. Ten kousek bavlny byl se mnou, když jsem tě v bezesných nocích nemocnou nosila na rukou. Byl se mnou, když jsem v bezesných nocích marně čekala na tvého tátu. Byl se mnou, když jsem v bezesných nocích prožívala trápení tvého bratra. Je nasáklé slzami smutku, když zemřeli mí rodiče, a slzami radosti, když vám se dařilo.

Ať jsem prožívala cokoli, pyžamo bylo se mnou. Jeho tenoučká látka hladila mou kůži jemněji, než nejpozornější milenec. Teď bych ti chtěla předat to, co jsem prožila. A také východiska z toho všeho: lásku, něhu, a poznání. Proto ti dávám tohle pyžamo. Bude tě chránit a utěšovat.. 

„Zbláznila ses, máti?! Takovej vošklivej kus hadru!!!“ podivila se dcera. (A jen tak mezi námi: měla pravdu...)

foto: IM

.