Přišla za mnou moje známá a prosila mne, jestli by si nemohla o něčem popovídat. O něčem důvěrném. Tak jsem si s ní sedla a ona vyprávěla o svém problému.
Pracuji ve státním podniku už třicet let ....
a nemám ještě nárok na důchod. Zavolal si mne nový ředitel a nabídl mi jinou práci. Odmítla jsem, protože bych ji nezvládla. Tak mi řekl, že se mnou rozváže pracovní poměr na dohodu a zaplatí mi v odměnách to, co bych dostala na odstupném. Byla jsem tak zmatená, že jsem na to kývla a až jsem dohodu podepsala, tak jsem si uvědomila, že mi nemá z čeho tolik peněz vyplatit.
Přichází nová generace ...
A také jiný styl jednání se zaměstnanci a vyšší nároky na výkony, flexibilitu a schopnost se přizpůsobit novým podmínkám úřadování a komunikace na pracovišti. Z druhé strany je pracovních příležitostí málo a pro starší lidi je téměř nemožné, aby si zaměstnání na plný pracovní úvazek našli. Na první pohled to vypadá jako katastrofa. Také jako nevděk za dlouhodobé setrvání v jednom podniku a místo klidného odchodu do důchodu - vyhazov před dobou, než člověk získá nárok na důchod. Ale já si myslím, že to není situace na zhroucení, ani na zoufalství, protože je v takovou chvíli nutné přemýšlet, chladně, podotýkám, co všechno je mou výhodou. A hlavně si požádat o Informační osobní list na České správě důchodového pojištění a podívat se, jestli nic nechybí, informovat se o možnosti předčasného odchodu do důchodu a naplánovat si nový život. Třeba uzavřít dohodu na provedení práce, pokud se taková příležitost najde a využít všech dostupných možností, jak se dostat z problému a vyrovnat se s danou situací.
http://www.cssz.cz/cz/novinky/
http://www.cssz.cz/cz/duchodove-pojisteni/informativni-osobni-list-duchodoveho-pojisteni.htmFrustrace, stavy úzkosti
Zažíváme to všichni, ukolébáni iluzorními jistotami, že jsme dosud dobře pracovali, měli výsledky, lidé si nás vážili atd. Avšak doba jistot zřejmě skončila. Nyní je třeba se informovat, co můžeme všechno udělat pro uspokojení svých potřeb, a také se o sebe postarat. Za prvé je nutné splatit dluhy, pokud máme ještě příjem, využít slev na energie, pokud se nabízejí, udělat si rozpočet a vytvořit si rezervní fond. Já si nemyslím, že tato náročná doba pomine a jistě i v budoucnu bude kladen nárok na každého člověka, aby se o sebe postaral, využil i možností sociálních dávek a poradenství, které může jeho situaci vyjasnit a jistě mnoho lidí, na pokraji zoufalství z takové situace zjistí, že není na tom zdaleka tak zle. Když člověk upadne do pasivity, nic neřeší, pak mu může proklouznout nějaká možnost, kterou mohl využít.
Těm, které tato situace hrozí, bych ráda řekla: začněte jednat a informovat se, jak se dostat z problému a zařídit se podle toho. Jak to tak pozoruji, jiná možnost se nenabízí.
