O lékařích si myslíme, že jsou něčím víc, než obyčejnými smrtelníky a proto, že jim to dáváme najevo svým chováním a také vírou v uzdravení, si zbytečně namlouváme, že se mají podle toho chovat, že mají být šetrní při vyšetřování pacientů, protože jim z důvěrou svěřujeme své tělo, které si hýčkáme víc, než naši duši a mysl. Z lékařů má mnoho lidí strach, protože se zároveň bojí o sebe a své nemoci, na kterou nemají špagát. Vlastně, lidé toho o sobě málo ví a také málo o sobě přemýšlí. Spíš přemýšlí o svých potřebách víc, než o tom, co mají se sebou dělat, když je problém. A tak dávají na rady, někdy fundované a jindy lákavé a pokoutní. Je to vina lidí nebo nastavené politiky české medicíny, že se lidé uchylují k léčení, které není medicínsky ověření a podporované?
Medicína je vědecká a praktická disciplína, a pokud lékařům přisuzujeme zvláštní postavení, pak proto, že věříme v účinnou pomoc ve zlomových chvílích našeho života. Jistě, že výkon samotného povolání, kvalita, rutina a smysl pro odpovědnost je rysem každé jednotlivé osobnosti. Po nějaké době se každý lékař vyformuje svým prostředím a velmi záleží na tom, pod jakým vedením pracuje. Zvýšené riziko, které podstupuje bude umocněno novým občanským zákoníkem, který směřuje k vyšší odpovědnosti za výkony v tom kterém povolání, a to jim nezávidím. Dobře vycvičený zdravotnický personál, který je nejen odborně vysoce zdatný, ale také eticky vedený a uvědomělý, se může pacientům jevit různě. Pacient čeká totiž i porozumění, důstojné zacházení, šetrný způsob vyšetření a laskavý přístup. Lékaři zase očekávají od pacientů spolupráci, odpovědnost při plnění pokynů při léčení, důslednost při braní léků, aby se dostavovaly výsledky, které pacient očekává a lékař je za ně odpovědný. Ale nějak jim to často ve vzájemném styku nevychází.
Lékaři a šarlatáni
Lékaři v nemocnicích i na střediscích si zachovávali odstup od pacientů a přísně vyžadovali kázeň v léčbě, v užívání preparátů a vyléčení. Nyní však pacienti přistupují k léčbě tak, že sice se podrobí vyšetření, ale současně často vyhledávají i alternativní způsoby, které si mezi sebou lidé doporučují, a tím se dostávají do konfliktu s medicínskou léčbou a nikdo jim to nemůže zakázat. A to platí i v oblasti nádorových onemocnění, kde nabídky z nemedicínských zdrojů vypadají tak lákavě! A lidé se většinou obávají si je nedopřát. Co kdyby to zabralo? Vzpomínám si, že jeden můj známý si opatřil jakési čínské houby, které prý obsahovaly účinné látky proti bujení rovné cytostatikům na jakési doporučení "znalce" čínské medicíny, i když chodil na ozařování. Nic to nepomohlo, ale vím, že vynaložil mnoho peněz za pokoutní léčbu, o níž jeho lékař však nevěděl.
Věda a trh
Medicína, jak jsme ji vnímali dříve, utrpěla tím, že se přizpůsobila tržnímu pojetí a věda, její výsledky a význam se spojily s nabídkou alternativních prostředků, které jsou pacientům snadno dosažitelné a přitom stojí mimo lékařskou kontrolu. Mnoho lékařů je ignoruje anebo i sem tam s vynaložením vlastní odvahy je kritizují a právem, pokud nejsou kvalitní anebo pouhými velmi drahými placeby, pokud vyloženě neškodí tím, že nemají kontrolovanou lékovou formu, jak je tomu třeba u stopových prvků a vitamínů, které mají dvě formy. Jedna je jako doplněk stravy a můžete si je pořídit i v supermarketech a druhá pak je prodávána pouze v lékárnách a obsahuje patřičné množství látky, kterou člověk potřebuje denně k doplnění. Lékárny však nabízejí obojí varianty a mnoho lidí uvažuje tak, že co je dražší, je také účinnější. někteří se uchylují i bylinkám, jejichž účinnost je nejistá, protože velmi záleží na obsahu účinných látek, které se ztrácejí dlouhodobým skladováním a nebo i nevhodným pěstováním. Trh je zaplaven čajovými preparáty v nejrůznějších kombinacích, chuťově významně podpořených. A některé z nich jsou jen na úrovni nápojů bez léčivých účinků. Protože není bylinná léčba oficiálně podporována, lidé málokdy tuší, jak si mají odvar, nálev nebo čaj připravit. A podle mého názoru, po těch všech dlouholetých dobrodružstvích by bylo dobré se vrátit k výrobě léčivých přípravků z bylin, jejichž kvalita i účinnost je garantována a které lékař také bet rozpaků předepíše, protože by medicína měla vzít na vědomí, že výzkum přírodních léčiv se přeci jen pohnul dopředu. Ale vždycky bych dávala přednost lékařské vědě a bylo by určitě vhodné, kdyby byla více propagována a důvěryhodným způsobem a lidé v ní stejně uvěřili, jako jsou ochotni uvěřit propagování alternativních prostředků.
Zdravotnictví se bude ještě dlouho potácet krizí a možná, že neustane. Ale lidé by měli mít jasno v procesech své léčby a používání účinných látek a také prostředků, které jsou vědou doporučovány. Každý soudný člověk ví, že kázeň v dodržování postupů při léčbě je jedna z důležitých podmínek zdárné léčby. A čím více lidí se přikloní ke svému zájmu o vyléčení v důvěře ve zdravotnický systém, tím lépe mu bude sloužit jako pomocník ve výběru mezi možnostmi, které se nabízejí a jsou plnohodnotné, prozkoumané a účinné bez drastických vedlejších účinků.
