Starší lidé se obávají, že lékaři je nebudou léčit, pokud nebudou mít na léky, bojí se, že nebudou léčeni stejně pečlivě, jako mladší a zámožnější spoluobčané, zkrátka zdravotnictví je pro ně strašák, který si však sami nevymysleli. Fámy, které pocházejí z tisku a spolehlivé agentury JPP, se pomalu šíří veřejností a zkrátka, někdo si je neumí přebrat, a tak k nim přidává. Ještě scházelo, aby si lidé vyprávěli mýty a zhoršoval se jejich zdravotní stav tím, že se bojí jít pro léky, aby na ně "nepadl celý důchod." Ale to není můj výmysl, to se skutečně mezi lidmi šíří.
Zvyk je železná košile
Pamatuji si, že moje prababička i babička, obě se dožily požehnaného věku, šly k doktorovi, až když měly pomalu "smrt na jazyku." Léčily se podle zvyklostí domácí medicíny a protože žily zdravěji, měly mnoho pohybu v hospodářství a šťastnějí, navzdory přežitým dvěma světovým válkám, měnové reformě a jiným historickým "radostem", zřejmě netrpěly, nebo si to neuvědomuji, civilizačními chorobami. A pokud je něco trápilo, trpělivě se "kurýrovaly" po svém. "Doktora až na smrtelné posteli," hlásala moje babička po své matce, a tak se to přeneslo i do generace mých rodičů. Jenomže dnes, v případě našich rodičů, je už všechno jinak a lékařská péče vyžaduje i pozornost pacienta ke svému zdravotnímu stavu. Takže když někdo přijde k doktorovi s rozjetou chřipkou, angínou, virózou nebo jinými chorobami, zkusmo po domácku léčenými, pak samozřejmě, u starších lidí, je proces léčení delší, někdy komplikovanější a náročnější na léky. Už nestačí aspirin, ale antibiotika a také rady lékaře, který říká: na tyhle léky nesmíte jogurt, nic kyselého, nesmíte alkohol, ani to vaše ranní štamprle apod. A na bylinky zapomeňte, nebo vám nebudou léky učinkovat. Zapíjejte prášky čistou vodou. Říkala mi přítelkyně, jak se hádá s rodiči, aby je dostala k doktorovi, oba jsou staří lidé, mají neduhy stáří a oni tvrdí, že je doktor už nevezme, protože staré lidi už "oni" nechtějí léčit. Když lékař nedoporučí starému člověku nějakou operaci, to neznamená, že ho nechce léčit, ale že zvažuje jeho aktuální zdravotní stav a obavy o úspěšnost operace. Raději přistoupí k šetrnější léčbě. "Tak, von mi nakonec řekl, že mě operovat je už zbytečný," říká babička smutně na lavičce ostatním přísedícím. "To víte, s námi se už párat nebudou." Staré dámy se po sobě podívají a pokývají hlavou. A už to jede ...
Reforma zdravotnictví vyvolala spoustu fám
Už se mnohokrát kritizovalo, že pokud se hovoří o reformách příliš sofistikovaně, "na půl huby", sem tam ještě si někdo něco přidá, aby byla legrace, hodně lidí to pořádně nepochopí. V tomto případě je to smutná záležítost. Starý člověk se bojí, že když mu doktor nepředepíše obvyklé prášky, že už nad ním zlomil hůl. Možná, že si neuvědomí, že by to měl vysvětlit - tohle nepotřebujete, dám vám místo toho něco jiného. Uvidíte, přijďte se mi ukázat." No jasně, myslí si pacient, bude mne tahat na kontroly, abych zase musel platit třicet korun. Copak kradu? Tvoje příjmy, holoubku, bych chtěl mít.
Jestli se nějaký zdravotník zachoval neomaleně k pacientovi, je to také člověk, pak samozřejmě, že zavdal příčinu k jeho obavám chodit k doktorovi. Lze jen doporučit, aby, vlivem všech těch fám, poplašných zpráv a následkům dojmů a pojmů lékař hovořil ke starým lidem srozumitelně, raději jim důležité věci zopakoval. Pokud má dojem, že ho pacient nepochopil, radši by to měl sdělit blízkému rodinnému příslušníkovi. Je to škoda, že taková nedorozumění mezi lidmi žijí. Lékaři se starají, alespoň pokud já vím, o staré lidi vzorně, jen aby zase oni vzorně plnili jejich příkazy a užívali správně léky, které jim předepíší. Na naší poliklinice se starají o staré lidi hezky. A neslyšela jsem, že by někdo na ně, na "doktory" nadával. Pokud ovšem nechodí tři dny se zlomenou rukou a čeká, jestli ho to nepřejde. "Já dám na to obklad a namažu to kostivalem, bude to dobrý," mínila jedna paní u nás v ulici, a pak hubovala, že musí chodit pořád na rehabilitace a čekat u doktora, že ji tu zlomeninu byl čert dlužen.
