Růst nezaměstnanosti je velká hrozba pro pokles životní úrovně lidí. Lidé si myslí, že když jsou ve vatě, že se jim nemůže nic vážného stát a že se jich chudoba a neštěstí druhých netýká. Opak je pravdou. Pokles úrovně se ukáže ve všech aspektech a na dlouhou dobu.
Jednou jsem se podivila nad tvrzením pana Františka Matějky, že by zrušil zákoník práce a občanský zákoník. Je to sice hodně fantaskní tvrzení, ale znovu jsem se k jeho článku vrátila po tom, co jsem měla rozhovor s jedním podnikatelem na téma: zaměstnanci. A řekl mi, že je se zaměstnanci hrozná práce. Že zákony vyžadují spoustu odpovědností a povinností, a na to nemá čas. Nemůže si dovolit zaměstnávat jednu sílu, která by se pouze starala o vyplňování papírů a běhání po úřadech, aby povinnosti firmy naplnila. Na to nemá peníze. A není žádný boháč, aby jimi mohl plýtvat. Prý si kdysi vzal pár absolventů, které vychoval a snaží se je ve firmě udržet. Už jen to, aby zajistil lidem práci, je věc značně nesnadná.
Nemotorné předpisy a důsledky - lidi jsou něco navíc
Samozřejmě, že na trhu se pohybuje mnoho lidí, kteří mají za sebou slušné vzdělání i potřebnou praxi k dosažení vysokého platu, ale stojí ve frontě na práci. Je to velmi tíživá věc jak pro ně samotné, tak i pro celou společnost, protože nese na sobě úděl státní podpory. A všichni nadávají. A někdy se o nezaměstnaných zmiňují velmi neuctivě. Dokonce, svého času pan ministr sociálních věcí a práce nabízel možnost rekvalifikace a následného podnikání, to je jen plácnutí do vzduchu. Každý trochu uvažující člověk ví, že s podnikáním to není nic jednoduchého, jen bude úbytek pobíračů dávek a je jedno, zda se takový člověk uživí nebo ne. Ale jinak, všechno zůstává při starém. Zákoník práce lavíruje mezi povinnostmi zaměstnance a zaměstnavatele. Ukládá oběma stranám spoustu povinností a práv, ale s těmito právy souvisejí i jiné předpisy, které se mohou použít ve prospěch nebo neprospěch druhé strany. Ať děláte s pracovním právem cokoliv, vždycky to na něco narazí. A já souhlasím s panem ministrem, že trh by měl být flexibilní, ovšem ne za jakési zásady, která rozhodně naráží na náš právní systém, který umožňuje, aby zaměstnavatel zacházel se zaměstnancem podle svých potřeb. Hovořím o tom, že lze někoho najmout na práci, a pak se ho zbavit, jedno za jak dlouhou dobu. Ale když takto najatý člověk ztratí příjem, pak zase se všechno vrací do stejného kolotoče.
A co s právem?
Nevím přesně, kolik máme nyní platných předpisů. A také nevím, zda to někdo vůbec přesně ví. A každým rokem přibývají, i díky Evropské unii, nové a nové závazné požadavky, které platí pro všechny. Pro mnoho lidí džungle, kterou považují za naprosto zbytečnou, pokud ji jedinec není schopen obsáhnout pro své jednoduché potřeby. Změny způsobují, že se nic neustálí, ačkoliv realizace každé změny stojí velké peníze, aby člověk uspěl na trhu. Možná, že by pomohlo se zamyslet, zda v tržním hospodářství by nyní nestačilo pracovní právo opřít o pár zásad, které by se dále řídily občanským zákoníkem ve vztazích mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem? Náš zákoník práce je obsáhlý a předpisy spojené se zaměstnaností, jsou také velmi obsáhlé a složité, takže mnoha lidem už ani není jasné, zda vůbec v ruce drží platnou pracovní smlouvu či výpověď.
Tuto úvahu jsem napsala k zamyšlení. Protože jeden člověk takový problém není schopen řešit, a ani navrhnout řešení. V situaci, v jaké se ocitáme by však každá další změna přinesla nesmírné problémy. Mohlo by to záviset na rozumu, potřebách a lidech, kteří se zamyslí nad obecnými potřebami a poměry, aniž by své výsledky úvah zase cpali do zákonů? Mám pocit, že je to vše ještě jinde, než bezpečně uloženo pod paragrafy.
