Já se tak těším na jaro! Už od konce února budu hlídat nebe, jestli se už neobjeví kousek jeho narůžovělého pláště. Ale je večer před Štědrým dnem, docela teplé počasí, místo konání chalupa. Neboť na ni budeme nyní chystat sváteční večeři a pak půjdeme do kostela si poslechnout vánoční hudbu, prohodíme pár slov se sousedy a půjdeme spát. Tedy já rozhodně ano ...
Chtěl abychom si rozdělili úlohy ...
Já se měla starat o jídlo a on o ty technické záležitosti, do kterých spadá i cesta na poštu s přáními. Dalo mi to takovou práci, abych to krásně napsala, abych si našla správné adresy našich přátel, protože se pořád stěhují po světě a mění pobyty. Měl tu nejlepší snahu všechno zvládnout, kdyby nepotkal po cestě svého profesora z JAMU a kdyby nešli zahrát do auly fakulty studentům a svým kolegům v dúchodě vánoční písně. Manžel je vlastně takový poutník, který jde a jde a najednou se zjistí, při setkání s lidmi s nejrůznějšími přáními, k čemu je vlastně užitečný. O))
... no a loni ...
Loni zase spravoval na Štědrý den cosi na varhanách a požádali, aby zahrál jako na zkoušku, a co myslíte? Zapomněl, že má na stole štědrovečerní pokrm. Jak se dostane k hudebním nástrojům, tak všechno na světě pro něho přestane existovat. Kromě toho, kdo mu dal ten krásný talent, aby ho těšil v jeho kosmické osamělosti. A já poslouchám a poslouchám, na plotně se mi pálí oběd a pes kňučí za dveřmi, protože ne každá hudba mu ladí s jeho psím vkusem.
... to aby nebyl Bůh tak sám ...
A proto všechno odpouštím předem, už se soucitu nad osamělým Stvořitelem. Tentokrát přišel včas, pod paží měl pouzdro s violou a posléze jsem našla v kapse neodeslaná přání. Tak jsem honem stvořila na počítači vánoční pohlednice a na koho jsem měla mail, tak jménem rodiny jsem všem popřála štastné svátky. A tím byly naše úlohy na tomto světě, nikoliv však pro domácnost rozděleny. Dala jsem zabalené cukroví do tašek, zatímco on si prohlížel a zkoušel violu, všude jsem pozhasínala, pozamykala a vypnula plyn, nahoře hrála hudba, nad kterou mi skoro puklo srdce. Tak jsem raději všechno naskládala do auta, a pak šla pro něho, abych ho vyvedla z domu a zamkla. A jeli jsme na zahradu ...
Nádherná cesta večerem ...
A bylo všude pocukrováno, sotva jsme se dostali do předhůří. Mlčeli jsme, protože nebylo téměř o čem mluvit a on se soustředil na generální zkoušku představení o narození Ježíše, jak to zpunktoval pan doktor Rybář. Jak jsme dojížději k chalupě, už jsem ho viděla, jak míří k nám. Strakovi měli rozsvíceno, asi se tam vařilo jako o život. Popadla mne krásná a sváteční nálada, když jsem vystupovala z auta a když jsme se posléze všichni vítali a objímali. Trochu jsme se občerstvili a pak šli na generálku nové místní hry "Narodil se" a vyslechli jsme vánoční písně. Neměla jsem koho držet za ruku, protože ten, koho bych držela ráda, stál na kůru a hrál na housle, až srdce usedalo. Není třeba slov. Zítra to bude naostro. V prostém kostelíku, co kterého chodí babičky ve svátečních šatech a v rukou mají prastaré modlitební knížky. I zítra tam budou a třesoucími hlasy zpívat krásné písně, které možná brzy lidé zapomenou.
Přání ...
Kouzlo vánoc je v té dobré vůli je slavit a zastavit všechny spory, posadit se k vánočnímu stolu a sdílet takto symbolicky velké poselství lásky a sounáležitosti. Všem narozeným v tento den přeji, aby přišli do dobrého světa v pokoře a do láskyplného domova. Těm, kteří budou na cestách pak ochranu, aby dojeli včas a bezpečně do svého cíle. A lidem dobré vůle, ať svítí hvězda naděje na jejich cesty a skutky, které jsou povoláni vykonat. I když to nejsou zrovna ti, na které je odevšad vidět! Oni to nepotřebují a ani nechtějí ... proto za nimi zůstávají skutky, o kterých si lidé potom vyprávějí krásné legendy. Tak jako o tom, kdo se narodil, žil, učil a nenapsal žádné knihy, nezanechal po sobě ani svou podobu a popis své osoby. Nebylo to důležité ...
