- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Jednogenerační reforma?
Položila jsem si otázku. Na kolik generací byly reformy, které vzešly ze současné vlády, rozprostřeny? Chybí mi v ní vzdělávací reforma současných prvňáčků a dětí, navštěvující základní školy, chybí mi v nich budování předškolních zařízení, na které dosáhnou finančně mladí lidé apod. Chybí mi prorodinná politika, která by počítala s tím, že každá generace zplodí další generaci a v nastavených podmínkách se bude muset o ni starat nejen finančně, ale také výchovou a poskytováním takových podmínek, jak jsou konečně rodiče k dětem zákonem zavázáni. Do těchto podmínek je zahrnuto i vzdělávání dětí, o němž hovoří zákon o školství. A nevidím ani budoucnost růžově. Děti, vyrůstající v harmonickém prostředí, kterým je poskytováno přiměřené předškolní vzdělávání budou výjimkou.
Dítě a svět
Od generace k další generaci se mění podmínky pro život lidí a mít dítě není žádnou samozřejmostí, ale velkým darem. V dnešní době jsou mladí lidé, kteří dlouhodobě studují, chtějí i úspěšně pracovat a vybudovat si životní standard, na pochybách, zda budou mít ještě dost času, energie a finančních prostředků, vychovávat děti. To je dobrá otázka. Dnešní mladá generace si myslí, že ta předchozí to měla lehčí, že nemusela platit hypotéky na bydlení a jiné, pro život nutné věci a nenakládalo se na ni tolik povinností stran zaměstnavatelů, jak je tomu nyní. Současná generace, která se narodila už po roce 1989 nebo ke konci osmdesátých let, však již vzešla často z rozvrácených rodin a má zkušenost s konflikty a nedostatkem času ze strany rodiny, má zkušenosti se spoluúčastí babiček na jejich výchově v dětství, a také s počátky nově pojatého školství. Proto jejich chápání světa je jiné, než bylo v naší generaci. Je pravda, že prodlužováním odchodu do důchodu se vytrácí možnost, že se bude někdo blízký o děti pečlivě starat v období, kdy se obyčejně dělá potřebná kariéra. Jistě, že prognózy věku odchodu do důchodu, které se nemusí však naplnit, mění také obvyklé plánování rodičovství a současná generace má často první dítě až po třicátém roku věku. Tedy v době, když už mají pevné zaměstnání a mají co dělat, aby si ho udrželi. A čas letí. Od první chvíle narození dítěte do zahájení školní docházky je poměrně krátká doba na to, aby bylo dítě do školy připraveno, správně mluvilo, osvojilo si základní dovednosti a umělo komunikovat se světem, chápalo, že musí plnit povinnosti, které na něho škola bude nakládat. Tedy je otázka, zda současný život, který si téměř nikdo nemůže nastavit podle svých možností a předpokladů, ale je mu nastavován politickými a ekonomickými trendy, počítá s tím, že z nynějších dětí vzejde další generace, která má své jasné potřeby a musí dostát nastaveným parametrům a požadavkům k zahájení školní docházky.
Prodlužování dětství: realita rodin a realita školy
Plnění určitých povinností a být v kolektivu dětí, soupeřit s ostatními o dobré známky a převzít dobré návyky k vlastní práci a seberealizaci je pro dítě ve věku šesti let dobro, pokud mu zdravotní stav a stupeň duševní vyspělosti dovolí chodit do školy. Nepamatuji se, že by v dřívějších dobách, až na malé výjimky, rodiče váhali s nástupem dítěte do školy, když čas dozrál. Kupovali s dětmi školní pomůcky a snažili se je povzbuzovat, aby neměly z nového prostředí strach, protože od té chvíle se odstartuje dlouhá doba vzdělávání, studování a usilování, což k životu patří a vede osobnost k opravdové dospělosti, navazování vztahů s ostatními lidmi, budování pocitu povinnosti k úkolům a vztahům s dospělými lidmi, kteří jsou prvním stupněm k jejich budoucím nadřízeným v zaměstnání. Děti už v tomto věku mají tolik dovedností, díky počítačové technice, přístupem k informacím, že jsou daleko vyspělejší, než byly děti v jejich věku v minulých generacích. Je lépe, když se konfrontují se svými vrstevníky a učiteli i jinými lidmi, kteří je vzdělávacím procesu doprovázejí, než když přebývají doma, kde mají pohodlí, nikdo na ně nenaléhá s plněním povinností a mohou si užívat volného času, jak se jim zlíbí. A čím déle setrvávají v takovém "bezpečném" prostředí, tím hůře si zvykají na určitý režim a vzdorují mu. Tím rodičům nastávají další starosti, jak dítě přimět ke kázni a sebekázni vzhledem ke svému prostředí, protože školství by mělo být připraveno právě na to, že děti vzešly ze všem dobře známých poměrů v současných rodinách a měly by v prvních letech docházky dozrávat. Školám se nepředávají již hotové osobnosti, které zasednou do lavic a budou se poslušně zúčastňovat vyučování a na slovo poslouchat. A čím je dítě starší, tím je s ním větší práce a problémy ve škole se přenášejí do rodin a naopak. Má to vůbec smysl? Rodiče mají obavy, že jejich dítě neobstojí ... a v tomto světě, jak je nastaven, je strach o budoucnost dětí z pohledu úspěšného nastartování života, oprávněný.
Nástupem do školy dětství nekončí, ale začíná proces dospělosti.
Další články autora |