Pan ministr Dobeš je samé překvapení a nechápu, kde se vzal nápad odnímat vysokoškolským učitelům hodnosti. kterých nabyli za svou vědeckou a pedagogickou činnost podle zákonů naší země po skončení jejich aktivní činnosti na školách. Ale i o středoškolských profesorech a jejich žácích .., http://www.youtube.com/watch?v=aLUKfU2AOBY
Myslím, že by se mělo hledět na celoživotní práci
Ne každý vědec, tedy člověk, zabývající se určitým oborem, působí ve školství, aby tak mohl vésti budoucí vědce k jejich cíli, který si předsevzali. Před tím, než je docent jmenován profesorem, musí vykázat velmi rozsáhlou vědeckou publikační činnost, a to nejen na území našeho státu, ale též v zahraničí. A tu také, jeho odchodem do důchodu nikdo nehází do koše, ale zůstává národním bohatstvím a je citován v pracích studentů a nejen v jejich pracích. Podpořit svou myšlenku autoritou vědce je způsob, jak upozornit na jeho vědeckou činnost v určitém oboru, kterým se student zabývá. Působnost profesorů, jako vysokoškolských učitelů a vychovatelů nové mladé vědecké líhně se neomezuje pouze na odučené hodiny a přednášky, ale také tit lidé mají celou škálu povinností ve svém vlastním vědeckém působení. Jejich činnost nemusí odchodem do důchodu končit, přestanou pouze učit, ale ne, ve valné většině, se zabývat svým oborem činnosti. Pro mne je učitel člověk, který mne vychovává k budoucí profesi nebo výkonu určité činnosti. A čím je více vzdělaný, tím lépe mi pomáhá zdolat překážky v nabývání mých znalostí a jejich použití. A mohu říci, že do dnešního dne jsem měla štěstí na učitele v různých stupních studia a učím se velmi usilovně i v mém věku, nehledě na to, čeho jsem za život dosáhla. I umělci se musí učit a rozvíjet, v každém věku. A proto potřebujeme vzdělané učitele, zkušené pedagogy, které neumíme ocenit jinak, než přiznáním titulu, kterým vstoupí do vážnosti. Vychovávají budoucí elitu a na to nesmíme zapomínat.
Od střední školy k vysoké
Výsledky maturit a nespokojenost studentů s výukou mi napovídá, že cesta od střední školy na vysokou školu bude poseta pro mnohé lidi trním. Tam je totiž čekají jiní učitelé, sice na první pohled laskavější, ale trvající na znalosti předmětů zvoleného oboru. Myslím, že středoškolští učitelé, jejich vzdělanost nepodceňuji, se často chovají jako učitelé ze základní školy, kteří láskyplně provází svého studenta až k maturitě, místo toho, aby tvrději udeřili v nárocích na úroveň znalostí. Studenti rádi meditují nad tím, co budou a nebudou v životě potřebovat a nechtějí pochopit, že musí nabýt schopnosti se učit a pak se uchýlit k samostudiu a při zkoušce předvést, že se umí naučit jak problematiku chovu oslů, tak i teorii relativity. Střední škola je příprava na povolání nebo na vysokou školu a stejně tak jak v budoucím povolání, tak i na vysoké se každý setká s tím, že musí umět reagovat na byť bizardní, ale požadavky a příkazy nadřízeného. A čím lépe se učí učit a podřizuje se režimu studia, tím je pro něho lehčí se uplatnit v budoucím povolání nebo ve vyšším stupni školy. Trénovat paměť je potřebné pro zvládání čím dál většího množství látky a schopnosti ji reprodukovat a aplikovat při zkoušení. A k tomu je třeba pedagogického vedení, které naučí jak se učit a jak dále při učení dalších předmětů, které už přichází v praxi postupovat. A takoví učitelé, kteří to své studenty naučí si zaslouží být ve vážnosti u veřejnosti, byť jsou nazýváni profesory též.
Proč profesorům a docentům odebírat vysokoškolské hodnosti?
Myslím, že by bylo lepší do pedagogů nevrtat a soustředit se především na strategii výuky pro posluchače a studenty. I když si studenti stěžují, že je škola nebaví, protože se musí učit "nesmysly" nazpaměť, přesto se domnívám, že studujícím i pracujícím chybí soustředěnost, smysl pro strategii zvládání své práce a mít výsledky je samozřejmost. Naučit se od začátku až do konce vést soustředěně nějaký proces, a to je jedno, jakého významu, současně rozvíjí lidskou dovednost a vnitřní uspokojení. Lidé, kteří se věnují vědecké činnosti a současně učí na školách mladý vědecký nebo praktický dorost, jsou pro budoucnost nedocenitelní a jistě, že jim to na zdraví duševním i tělesném nepřidá. Proč jim nepřiznat do smrti hodnosti, kterých dosáhli svou pedagogickou prací a publikační činností, kdy prokázali svou profesionalitu a schopnost učit druhé? To, že o ně přijdou, až skončí svou aktivní činnost, se zřejmě zlevní benzín nebo rohlíky, nebo jaký to má význam a smysl? Je to jen pár lidí z celé populace a bude jich ubývat...
Mým už zesnulým i dosud žijícím i současným učitelům díky ...
