Po celou dobu, co sleduji volební klání, se snažím, sama pro sebe, pochopit, jaký je obraz celé společnosti a co vyjadřují ve svých názorech jednotlivci a skupiny. A mám k tomu jeden důvod: zvolený prezident nemůže napravit minulost, může za dobu výkonu svého mandátu plnit svou ústavní roli a vytýčit nějaký směr, který si slibují příznivci a voliči od jeho vítězství. A přesto jsem měla nutkavý pocit, že oba pánové byli postaveni na pranýř, jakoby byl byli odpovědni za dějiny naší země od dávných dob. A je charakteristické, jaké prostředky byly použity a s jakým výsledkem. Ať to byla rodina paní Therese Schwarzenbergové a ona sama, nebo rodina pana Miloše Zemana. Ať to bylo přizvání generálů, účastníků tragické války, s nimiž se pan Schwarzenberg střetl. Ale myslím, že tyto záležitosti nebyly ani tak na vrub obou kandidátů, jako jejich volebních týmů, i když za směr a prostředky oba odpovídali a měli na to reagovat ve svém klání.
Neuralgické body
Myslím si, že v naší současné politice je dost příležitostí, jak vybírat žhavá témata a vytvořit plodnou debatu dvou kandidátů na úřad prezidenta. Spíše by bylo přínosnější, kdyby si někdo přečetl, jaké povinnosti má prezident zastávat ve svém úřadě, co si myslí o úrovni naší demokracie a jaká témata zastává k jejímu prohloubení a zavedení jejích aspektů do běžného života občanů. Kdo se zajímá o soukromý život obou kandidátů, může se s úspěchem dočíst podrobnosti v knihách, které byly vydány a jsou na trhu. Vždyť každý z nich žil v určitém dějinném období, a pokud byl politicky činný, pak zasahoval i do života naší země. A jistě, že postupem času by mnoho věcí udělal jinak, možná hůř nebo líp. Takže by otázka mohla znít: Jak se dnes díváte na svůj postoj k tomu nebo onomu. Jenomže oba byli v postavení, které zastávalo jinou roli, než je role prezidenta republiky. A naše země i celá Evropa se mění, takže se i mění názory a podmínky, za kterých nyní bude prezident republiky fungovat, i v názorově rozpolcené zemi v názorově rozpolcené Evropě. Určitě by bylo zajímavé položit oběma kandidátům otázky, jaká budou například zaujímat stanoviska při podpisu zákonů a jak budou reagovat na požadavky EU k implementaci evropských směrnic do národního právního řádu. Jak si představují směřování soudnictví a jak budou reagovat na úroveň činnosti moci výkonné. Jakou tvář naší země budou představovat při svých cestách do zahraničí, jaký mají vztah k Rusku, k USA apod. Jaký mají pohled na lidskoprávní problematiku a co soudí o významu rodiny a o vzdělávacím systému apod. apod.
Prezident může zlepšit ovzduší v zemi, ale také zhoršit
Kdyby totiž hned zpočátku si i týmy obou kandidátů přesně uvědomili, že prezident České republiky nehraje roli ombudsmana, předsedy vlády, předsedy politické strany či vůdce, jistě by zdařileji kladli otázky, které souvisejí hlavně s budoucností, která je pro nás nejzajímavější a nikoliv jen s minulostí, v níž se udály některé věci, které nelze odestát a souvisejí nejen s našimi národními dějinami, ale také s národními dějinami zúčastněných států a lidí, kteří v těch dobách museli zaujímat aktuálně postoje a stanoviska, na které nyní pohlížíme s různými pocity, ale bez určitých znalostí prostředí, dění a historických souvislostí. V souladu s nynějším postavením prezidenta by bylo spíš lépe řešit problematiku ministerstva obrany, jeho role v NATO, v EU, protože prezident je vrchním velitelem ozbrojených sil a jeho strategii v současném světě. Možná, že bych také uvítala, jak bude často prezident vystupovat v Parlamentě, zda bude hovořit k lidu a jaké osobnosti by schválil do vlády. To jsou záležitosti, které se týkají i občanů. A také, koho si představuje mít ve svém poradním týmu.
I když prezident má určitá omezení, jak je nakonec stanoveno v zákoně, ve svojí funkci, přesto se od něho vyžaduje více, než od kladeče věnců, podepisování zákonů a reprezentace vůči zahraničí. Řekla bych, že umění nadhledu a ochranu demokracie a svobody v naší zemi, zklidnění ovzduší v naší společnosti a probuzení vlastenectví.
