Když se mezi českým lidem začne žertovat, byť o věcech, které k žertování nejsou, neznamená to, že by lidé házeli všechno za hlavu. Český lid chápe volby jako výběr nejvhodnějších uchazečů o propůjčenou moc pro volební období. Volební období našich vlád se však rok od roku zkracuje a možná, že se občan zeptá, jestli se příliš neplýtvá veřejnými prostředky na volby a není-li to drahý špás ty neustálé boje o moc.
Zvolením politiků občané volí směr, kterým má stát směřovat. Chtějí demokracii! Není to tak široký pojem, jak se mnohým zdá. Má svá pravidla, své meze. Jenomže jsme se o demokracii špatně starali. Ona není sama o sobě ničím, pokud není naplňována každodenní praxí. A ústavní pořádek není kus papíru, s kterým si může kdokoli utřít ústa po opuletní hostině. Občané přepokládají, že strany, které jdou do voleb, jsou vybaveny k tomu, aby svůj program začali realizovat a mají dost prostředků na to, aby mohli vydržet celé volební období a udělat kvalitně svou práci, bez vad a nedodělků. Možná, že v některých politických plane touha po moci víc, než po práci a asi si neuvědomují, do čeho jdou.
Boj s korupcí je věcí státních orgánů
Slovo "korupce" je tak promílané, že si začínám myslet : nikdo asi neví přesně, co to znamená a kdy je skutková podstata naplněna. Je tolik forem všelijakých službiček, které je možno za korupci považovat, že by bylo asi nejlepší ten pojem vymezit přesně, co je to korupce, která ohrožuje podstatu státního zřízení, státní bezpečnost a hospodářství a v tomto ohledu vymezit jejich skutkovou podstatu a trestat ty, kteří stát a hospodářství svým konáním ohrozili. Na to není třeba mít politickou stranu, která se dříve nebo později něčím zkompromituje nebo ji zkompromitují jiní tak, že se nebude schopna bránit. Tudy cesta nevede. Dokonce v některých zemích jsou za takové činy tresty smrti. Ten my tu nemáme, ale ještě je tu mnoho co dohánět, aby neškodila.
Občané už dlouho kritizují nepřehlednost v zákonech
Asi by bylo dobré, kdyby se věnovala větší pozornost k pečlivosti a odpovědnost k vydávání zákonů, před tiskem ještě pečlivá kontrola, odstranění nedostatků a chyb, aby se zbytečně nenovelizovalo a nechodily zbytečné opravy, a pak až schválení. Jinak se v tom nikdo nevyzná. Je také chyba, že po roce 1989 se stále jen lepily novely na zákony, které vznikly v době totality a zákony, které vznikly po roce 1989 jsou tolikrát novelizovány, že takový živnostník neví, kde mu hlava stojí, aby dostál všem svým zájmům a povinnostem, ze zákona plynoucích. Nikdo si není pořádně jist, zda v tu chvíli, kdy aplikuje zákon, má to konečné a nejnovější znění, pokud ovšem není ochoten v noci, než jde do práce, studovat právní řád, aby se někde nedopustil chyby. A právě tyto nedostatky v právním řádu a zákonodárství jsou velkým důvodem k problémům, které tu dvacet let snášíme.
Zákonodárná moc má klíčovou roli
Protože funguje nejen tak, že hlasuje o zákonech, ale také je přijímá od navrhovatelů. Je to proces, do kterého občanská vůle často nezasahuje, ale zato občané sledují někdy dění v Parlamentu a nejsou s ním spokojeni. Myslím, že valnou většinu nezajímá, kdo se s kým potýká a hádá, ale jak má, po těch potyčkách správně prodávat, nakupovat, směňovat a zhotovovat dílo. Protože lidé se živí prací a ne meditacemi nad stavem věcí ve chvíli, kdy potřebuje prodávat, aby se uživil.
Je nutno novelizovat politické zákony
Už dříve jsem psala, že zákon o politických stranách je zastaralý a nikdo se ani příliš nestará o zákony, které regulují práva občanů: zákon petiční, o sdružování, o shromažďování. Demokracie se musí posilovat nejen z vůle státních orgánů, ale také občanů. Média nemohou zastupovat tuto otevřenou a přirozenou vůli, občané to ví a už se na ně zlobí. Lidé chtějí žít v demokratické zemi se slušnými institucemi, jednaiícími podle zákona, chtějí se slušně uživit, chtějí práci, chtějí mít klid, vychovávat děti, nechtějí naopak neustálé rozbroje v politice, pomluvy, nehospodárné nakládání s veřejnými prostředky, chtějí mravnou policii, která slouží především jim a ne zájmovým skupinám, nestranné soudy, slušné a poctivé úředníky a jinak nepotřebují o státě nic vědět. Protože stát jsou i oni, lidé, občané České republiky.
Je třeba se vžít do života paní Macháčkové, která právě věší prádlo na dvoře. Před chvílí jsme s ní mluvila, právě vaří kynuté knedlíky s jablky a čeká, až se jí manžel vrátí ze šichty. Pro takové slušné, nenápadné a nenáročné lidi je dobré, aby stát začal už konečně fungovat. Oni si to zaslouží, protože nikomu nic nedluží. Nejsou to jen daňoví poplatníci, ale také občané. A co se týče jejich osobností, na rozdíl od mnohých, co se tu někdy předvádí, jsou to vlastně - nóbl lidi.
