Pan Babiš pravil: "Česká republika je firma, která má nějaké peníze, nějaké příjmy, výdaje, dluhy... Je to firma v krizi a někdo musí ten vývoj zvrátit," uvádí Babiš s tím, že dokud dnešní politici nebudou nahrazeni novými tvářemi, nic se nezmění." A pak pravil : ""Sázím na mladé a že se mezi nimi vygenerují nějaké nové tváře. A jako se Vladimíru Železnému podařilo udělat na Nově z asistentky Borhyové televizní superstar, tak to je cesta, kterou možná půjde i naše hnutí," popisuje svoji taktiku podnikatel."
Od Aristotela k panu Babišovi
Jistě, že kdyby to bylo se státem tak jednoduché, hleděno očima bohatého podnikatele, pak proč by tu vlastně byly nějaké problémy? Ale povinnosti státu jako člena mezinárodního společenství jsou daleko pestřejší a rozhodování v tomto směru není tak jednoduché. Stát není firma, kterou lze založit, rozvíjet, zfúzovat a zlikvidovat. Občané státu nejsou zaměstnanci firmy, které lze zaměstnávat podle určitých kriterií a zase propouštět v době krize a už je prostě nevidět a dál se nezajímat o jejich osudy. Stát je definován třemi prvky, územím, státními orgány a obyvatelstvem a tak to bude trvat stále, nelze to změnit, protože jiné vnímání státu, bez jednoho z těchto prvků neexistuje. Státní orgány a obyvatelstvo mají vůči sobě, skrze ústavu a zákony, práva a povinnosti. A pak teprve hovoříme o státním zřízení, které je definováno ústavou.
Místo třech prvků státu snad prvky funkční firmy?
Ale přesto lze už pozorovat delší dobu, že i v právním demokratickém státě, jakým je náš, který je garantován ústavou, a tak se s ním v mezinárodním společenství počítá, se objevují tendence zjednodušit fungování státu pouze na jeho ekonomickou rovinu, která se ovšem silně, velmi silně nedaří, záměna jedněch tří prvků za druhé. Ale vnímat stát jako území-státní orgány-obyvatelstvo není tak jednoduché, jako zajišťovat tok peněz ve smyslu Babišově - příjmy-výdaje - dluhy. V jeho definici nevidím občany, které jsou nedílnou součástí státu, jejich zájmy a prosperitu, nevidím ani demografickou politiku, péči o rodiny a seniory, zvýšená tendence vzdělávání a hlavně, ochrana země a péče o území, které volá o změnu přístupu a reálnou politiku vůči území a životní prostředí.
Právo je krví státu
Nejsem zaujatá, když hovořím o právu jako o proudící krvi žilami života ve státě a na právo se musí dbát. Právo provází člověka, občany, stát a jeho fungování od početí až po smrt a i za hranice smrti. Nejsem proto, abychom přeceňovali fungování morálky a stavěli ji nad právo, jsem pro rovnováhu. Jsem pro to, aby se lidé ve svém státě, který je současně vlastí občanů České republiky, cítili šťastni, rodili se v něm, žili a umírali provázeni myšlenkou na to, jaký byl jejich život. V této zemi chybí mnoho toho, co mohlo být snadno zbudováno - sociální systém, hodný moderní společnosti, který je vedený úctou k životu, úctou k lidem všeho věku. Zdravotní systém, který je postaven na tom, jak se definováno zdraví v našem ústavním pořádku a vše to, co slouží k založení rodiny, které se nám rozpadají nebo vůbec nezakládají. Nehledě na budování řádné a demokratické státní správy, soudnictví a zákonodárství je tu ještě celá řada dluhů, které však nemají charakter peněz.
A pokud někdo, kdo chce v této zemi mít slovo, nevyřeší tyto základní problémy, ke kterým jako občané budeme svými iniciativami cílit, nepředstaví vážný program ve smylu budování státu, pro které ho budou občané volit, pak občané, kteří jsou již poučeni tím, že nelze někoho volit jen pro uspokojení dílčích potřeb, budou velmi váhat, komu dát svůj hlas.
