Moje e-mailová schránka je každý den zavalována nabídkami firem, co koupit pod stromeček. Ze všech stran je nabízeno, jak trávit fantastické vánoce a do toho moře se vlévají zprávy o tom, co ná čeká příští rok a co bude nebo nebude včetně různých astrologických a věšteckých předpovědí. Každý z nás chce trávit tyto volné dny pěkně, v pohodě, ale aby se tak stalo, je nutné si uvědomit, je to naše volba, jak využijeme pro sebe, pro své nitro, pro druhé, které milujeme tento čas, na který máme krásné vzpomínky, které jsou spojeny s láskou k našim nejbližším.
Co s volným časem
Tři dny volného času, to je docela dlouhá doba na to, abychom o něm přemýšleli, jak ho trávit. Je to totiž velká šance na odpočinek nebo naopak na pád do stresu či melancholie. Ale Vánoce za to opravdu nemohou. Možná, že za to nemůže pracovní přetížení, problémy v mezilidských vztazích, rodinné starosti, starosti s penězi. Je spousta věcí, které lidé tíží a nedovolují jim, aby si svobodně a bezstarostně vydechli a měli volby k trávení volného času, které jsou jim, spojeny krásnou legendou o narození Ježíše z Nazaretu, nabídnuty. Samozřejmě, že nabídku lze i odmítnout a prostě si vzít za své, že ty dny člověk prožije v co nejlepší zábavě. Jiní zase si řeknou, že už na to ani nemají, aby vánoce vystrojili, jiní jsou tak osamělí, že nemají koho pozvat a strávit s ním alespoň ten Štědrý večer. Také nás trápí touha: být s někým pod rozsvíceným stromečkem a prožít s ním ty tři dny v lásce a v oboustranně věnované pozornosti. Hektické utrácení peněz se nemusí vyplatit, zvláště když nás čeká daňové přiznání, poplatky za odpady a jiné výlohy. Pak si můžeme ušetřit stresy a případně penále během roku. Takže – rozhodněme, jak ty tři dny prožít plnohodnotně v aktivním odpočinku a nedopusťme, abychom se nudili, chodili od ničeho k ničemu a pořád si říkali: jsou Vánoce, hodina po hodině běží a já tu chodím jak ztracený. Lépe než přemýšlet o tom, co komu koupíme, je lépe přemýšlet, jak Vánoce prožijeme – ty tři dny mohou udělat s námi divy a přinést mnoho sil do dalších dnů.
Buďme sami režiséry osobního života
Svátky jsou k tomu, abychom si sami narežírovali svůj volný čas. I když, jak jsem se dnes dívala, se média snaží nás přimět, abychom svátky trávili v jejich režii. To jsme dělali mnoho let: od večeře k televizi, od televize úklid, a pak spát, ráno zase snídaně a televize. Takže vlastně, naše nálada se řídila podle toho, jak nás ten který pořad naladil nebo rozesmutnil. Člověk je ve vleku různých příběhů a je to divné na svá bedra přijímat něco, co se nás ani netýká. Ale to, co se nás opravdu týká, to si musíme otevřeně přiznat. Jsme ve vleku strachu z budoucnosti, jak jsme neustále živeni různě nastavenými zprávami „co se chystá, co nás nemine“, a ještě ke všemu, bojíme se změn, které většinou vyznívají v jejich neprospěch, a nevíme, zda nebudou pro nás pozitivní. My víme jen o těch, které jsou nám sdělovány v podobě negativního dopadu a už předem o tom přemýšlíme – co budu, proboha dělat? To je „nejlepší“ téma, které můžeme rozebírat právě o vánocích. Umělé rozvíjení existenčního strachu, je nejlepší cesta, jak opouštět své vlastní potřeby, své pozitivně laděné životní síly, svou harmonii, jak se soustředit jen a pouze na životní standard, a přitom ztrácet sami sebe, své štěstí, spokojenost, vyrovnanost a lásku i příznivý kontakt s nejbližšími. Když to všechno uvědomíme, pak jsme si teprve schopni vytvořit plány, co udělat pro to, abychom nežili v režii někoho, kdo nám takto život odkudsi řídí, ale vědomi si všech problémů, překážek a nástrah. Přesto můžeme žít v tom, co si uvědomujeme, že je nejdůležitější: vnitřní klid, láska k bližním, trávení volného času podle našich potřeb, žít beze strachu z budoucnosti, ale vědomě prožívat přítomnost a neoddalovat plnění svých povinností. Stále stojíme před vlastními volbami. Co si zvolíme, za to jsme odpovědní. Rozhodněme se pro lepší vnitřní život, než se nám nabízí ze všech stran. To je totiž ten největší dar, že to můžeme dokázat.
Poselství Vánoc je, že se narodil Spasitel. Narodil se v nejhlubší pokoře, aby pak změnil svět. Změna nemusí být vždycky vstupenka do ráje, ale úvaha a rozhodnutí, zda jsme schopni podstoupit životní zkoušky spojené se změnou života v cíli. Vystoupení ze stojatých vod neustálého očekávání a stereotypního plnění úkolů, které nám stále někdo přímo či nepřímo ukládá - třeba i vlastní svědomí, kterému často neumíme naslouchat, protože ne vždycky na nás vysílá jen negativní tlak. Třeba na nás správně tlačí, abychom svůj čas trávili i sami pro sebe, nejen pro práci, bližní, pro jiné účely.
