Skutečně se mi líbí, jak pomalu a jistě se seznamuji s českými tradicemi a koukám, že jsem žila úplně někde jinde, že mezi české výrazné tradice patří spořivost. No to asi náš pan premiér byl zřejmě zrovna ve Skotsku - musím si rýpnout.
Určitě je každému jasné, že Češi celou svou moderní historii, tedy od konce 19. století a před tím už vůbec ne, si rozhodně nemohli vyskakovat, a to měli dvě světové války před sebou. Kdyby je nenutily politické podmínky a hlavně velká ekonomická krize, jistě by si žili na vysoké noze, protože to také umí, jako konečně všichni okolo. Bohužel se našla vždycky bota, která je přitiskla k zemi a musely se skládat dvacetníky, aby to vyšlo do konce měsíce. Ale rozhodně nelze tvrdit, což mi nějak z té poznámky o tradicích vyplývá, že by si z přesvědčení utrhovali od úst anebo si nedopřáli. Spíš pořád čekali to nejhorší!
A nyní?
Několik let se potácíme v krizi. Dá se říci, že po prvních úsporných balíčcích jsme pochopili, že to s tím kapitalismem moc nevyhrajeme a skutečně, v době, kdy začaly padat banky a přišly první bankroty, jsme pomalu a jistě spěli do hospodářského útlumu. Spíš byla očekávaná prosperita! Neúměrné zvyšování bydlení, nejistota na trhu energií, hrozba nezaměstnanosti, očekávané reformy, jejichž důsledky nás stihnout už od ledna příštího roku, nám dávají znát, že do toho strožoku nemá snad ani cenu šetřit, protože peníze ztrácejí hodnotu a lidé se obávají důvěřovat peněžním ústavům, které nabízejí zhodnocení úspor. Takže nejde o tradici šetření a spoření, ale spíš tradičně se nedostavuje to, co bychom mohli právem očekávat a to nyní nehovořím o bohatých lidech, ale o běžných občanech.
Budou se muset studenti zadlužovat?
Stále se hraje s myšlenkou, že se bude hradit školné a to nebude malý problém pro mnoho rodin. A opět, peněžní ústavy nabízí úvěry na studium, které budou dlužníci, tedy, nynější studenti platit až po dosažení první mzdy. Za pět let, to je obvyklá délka studia však může situace vypadat úplně jinak. Absolvent nemusí vůbec ve svém oboru sehnat zaměstnání anebo takové, které však nenaplňuje jeho kvalifikaci. Takže očekávanou mzdu, podle dnešních měřítek, nemusí nakonec vůbec dosáhnout a jeho život může nabrat dramatických otáček. Nejenže nebude mít na byt a založení rodiny, ale také bude dlouhé roky splácet dluh, pěkně zúročený, za studium, které mu však očekávaný výsledek v reálu nepřineslo. A jistě by bylo nanejvýše rozumné, pokud si přesto student na studium, tedy zaplacení školného, půjčí peníze, pak je postupně během studia splácet a nečekat až do jeho absolvování. Kde na to tak mladý člověk vezme, to je otázka. Snad bude muset chodit do zaměstnání, ale zajímalo by mne, jak při denním studiu bude pracovat, když škola i zaměstnavatel mají svůj režim a na dvou místech být nikdo nemůže.
Většina návrhů nepřichází z hlav našich ministrů
Jsme členy dost velkého množství mezinárodních organizací, které též působí na českou politiku a také situaci v každodenním životě. Jednou z takových organizací je i UNICEF. A podle zpráv právě UNICEF zatlačilo na Českou republiku, aby do určitého roku zrušila kojenecké ústavy. Samozřejmě, že valná většina těchto mezinárodních organizací se nezaobírá realizací a dopady takových návrhů a jistě, že to neprobíhá tak, že si někdo někde dupne a český národ štandopede (hned) začne všechno realizovat. Rušení kojeneckých ústavů bude stát mnoho peněz a přinese to mnoho dalších problémů, na které dnes nikdo nemyslí. Kdo a co bude dalším problémem?
Přehled mezinárodních organizací s českou účastí
http://www.mzv.cz/public/a4/2b/6c/72922_14945_CRaMezinarodniOrganizace.pdf
Myslím, že k takovým krokům, které způsobují nebo mohou způsobit další a další náklady České republice, by se měla veřejnost také vyjadřovat. A tak na závěr bych řekla - ano pane premiére, strašně rádi bychom šetřili, ale pro sebe a naše děti a ne pro všelijaké nápady, které nám našetřené peníze dřív nebo později vytahají z kapes. Proto je lepší žít na úvěr, to si myslí hodně lidí. A taky by bylo dobré, kdyby lidé odpovědní za fungování státu zvážili, co je pro Českou republiku, z pohledu účasti v různých organizacích rentabilní a co ztrátové, do čeho se jednostranně strkají peníze a kdy se nám to vyplatí. I když mezinárodní spolupráce je jistě potřebná a pro Českou republiku a její zapojení důležitá. To bezesporu.
