Aférka kolem pana Petra Hájka je už rozvířena i knížecím hněvem. Musím s podivem konstatovat, že posouzení toho, co je a není vhodné vykládat do tisku a na veřejnosti v souvislosti s mezinárodní situací bych osobně ponechala české diplomacii a lidem, kteří za mezinárodní vztahy odpovídají. Starala bych se o své povinnosti a zachovávala loyalitu ke svému nadřízenému, který odpovídá za svůj úřad a o jehož čest a pověst kráčí.
Já samozřejmě nikomu neberu svobodu slova, projevu a jiné svobody, související s demokracií, které jsou nám všem nanejvýš drahé, ale je opravdu třeba i na základě této svobody uvažovat, co pustím ven a co sdělím, když už ten svůj názor nemohu udržet a musím ho někomu říci, důvěryhodným osobám. V postavení lidí, jako je pan Hájek, si člověk musí dávat velmi často pozor, co říká, protože i zdánlivá hloupost může způsobit velký problém. A nemusí to být jen hradní problém. Stačí plácnout něco ve firmě, co se nehodí v nějaké situaci a už zůstanou na člověku viset dlouhé a pátravé pohledy, že až zamrazí v zádech. Nedá se nic dělat, v určitých situacích musí člověk odhadnout, co se hodí a nehodí říkat a to i v případě, když si myslí, že je to jen něco pro zviditelnění. Ale člověk se konečně může mezinárodně zviditelnit i pěkným průšvihem, jenom, jaký je z toho užitek, že?
Jen tak prakticky
Z pohledu toho, že se pan prezident distancoval osobně od výroků pana Hájka, ještě neznamená, jak si myslím v souladu s knížecím hněvem, že to nemá dopad na Českou republiku stran některých daleko větších a mocnějších států. Nerozumím tomu, že si někdo v blízkosti pana prezidenta může cokoliv říkat, aniž to konzultuje. A stejně, osobní názor je osobní názor, a tak by se to mělo vykládat všem, kteří se rozčilují a pan Hájek si za něho odpovídá sám. Jen je otázka, zda má právo, z pohledu své funkce, pracovního zařazení a právního pohledu, zveřejňovat své osobní názory, které nejsou v souladu s postoji ČR, která je reprezentována prezidentem republiky a lidmi k tomu určenými.
To je stejné, jako výroky o znárodňování
Docela se mi nechce věřit, že by pan Ransdorf reprezentoval názor o znárodňování a respresích proti lidem, kteří by vysílali své názory proti lidovědemokratickému státu. Ale pokud se něco takového dostalo do tisku, co si někteří lidé mezi sebou třeba povídali, je to výraz neloyality vůči současnému ústavnímu systému České republiky. A to by měla parlamentní strana dementovat. Poškozuje to obraz České republiky nejen z pohledu politického, ale také ekonomického, a to nám ještě schází ke všemu tomu zmatku a dalším výrokům, které sem tam vypustí někteří představitelé našeho státu.
Loyalita ke státu není potlačování svobod
Být loyálním občanem neznamená držet pusu a krok, ale současně se nedopouštět výroků, které poškozují společnost, stát a jeho fungování. Vždyť už ta vládní krize nebyla zrovna tím nejlepším obrazem české společnosti a přesto tu žijí slušní lidé, kteří mají všelijaké pocity, i třeba hanby, když se jejich představitelé vláčí v tisku a jiných mediích. Myslím, že bychom měli přemýšlet, jak obraz České republiky vylepšovat, abychom nevypadli navenek jako hulváti a nespolehlivá společnost. Není třeba, aby na nás vzhlíželi ostatní s posměchem a pohrdáním. To nám opravdu není třeba.
