Už delší dobu sleduji dění v naší vlasti. Ale protože se výhradně soustředím na sociální situaci, která ovšem vyplývá z politických rozhodnutí a také z politické situace, chápu lidi, kteří si nemohou anebo neumí přebat významnost zpráv, které sledují ne proto, že by se zajímali o hašteření mezi politiky, ale proto, že prožívají deziluzi a pocit prázdnoty. Ten vyplývá z určité beznadějnosti, která pramení z vědomí, že nic nelze vrátit, přítomnost je nejasná a budoucnost nejistá. A protože se události, jak média stále chrlí zprávy, neustále mění a někdy i protichůdně, mnoho lidí, nezasvěcených, neví, kde je pravda a jejich závažnost a důležitost odvozují ze svých zkušeností anebo ze svých obav o svou existenci a udržení životního standardu.
Včerejšek budiž zapomenut
Možná, že se objevuje zcela nový fenomén vnímání času. Zatímco dosud se dal čas chápat jako minulost, přítomnost a budoucnost, člověk chápal minulost jako součást dění v přítomnosti a možného následku i pro budoucnost, nyní, jak se zdá, už věci, které se staly včera nebo před hodinou mohou mít nejen krátkou platnost, ale také mohou být zcela bezvýznamné už v této chvíli, co vzniká tento článek, a pro budoucnost nemusí mít smysl, dokonce se ani nedějí možná proto, aby nějaký smysl pro budoucnost měly. A lidé ztrácejí, pokud tyto události sledují, časovou kontinuitu, jsou odříznuti od možnosti cokoliv porovnovávat nebo zařazovat do svých prognóz o své vlastní budoucnosti. Brzy totiž možná přestanou o ní uvažovat vůbec a budou jen užívat svých možností, které jim poskytne vrtkavá přítomnost.
Kauza Škarka, Vondra, Bárta a jiní
Tito lidé se legitimně dostali k moci. Jejich legitimitu nikdo nezpochybňuje. Přišli s volebním programem, který se voliřům líbil, protože lidé usoudili, že je nutno provést změny. A tito lidé k nim byli ochotní, i když museli vědět, že to jednoduché nebude ani pro ně samotné, ani pro stát. Ale státnickými myšlenkami se zřejmě žádný z nich nezabýval, spíš účely a prostředky, jak dosáhnout výsledků. Ale ty účely a prostředky museli volit podle podmínek, které vznikaly denně v jejich situaci a praxi a mnoho z nás do toho nevidí a ani vidět nechce. Zvolili si manažerský způsob. Ale z toho úsilí, které vynakládají na svou věc, je vidět, že ať chceme nebo nechceme, minulost ať byla jaká byla, pro nás všechny, nenávratně skončila. Společnost je odříznuta od minulých systémů vládnutí a způsobu vnímání demokracie, svobody a práv a nyní je postavena do nové pozice, ať chce nebo nechce, ať to tušila či ne, rozhodování a odpovědnosti za své rozhodování. Vzájemné "odstřelování" je určitá taktika, která se navenek projevuje jako sdělování veřejnosti v tisku a protože se stále mění, lidé neví, co z ní vyvozovat. Ale minulost přestala, jak si myslím, platit. Najednou musí všichni dozrát a dospět. A uvědomit si, že má každý v určitém prostoru volbu. Která je pro něho ta nejlepší, o tom se musí rozhodnout každý sám za sebe. Ne jako společnost vcelku. Myslím, že není třeba démonizovat nyní skutečnosti a osobnosti, které jsou ve středu dění. Ale pokud si někdo představoval, že volbou lidí, kteří měli v programu změny, současně bude lépe prosperovat v nejširším slova smyslu, se zmýlil. Musí si najít vlastní cestu ke své spokojenosti, protože mu nebude shůry poskytována.
Hra bez pravidel?
Když se zamyslíme nad tím vším, co se děje, hledáme nějaká pravidla, která nám lépe osvětlí smysl událostí. Ale podle mého názoru jde o náhlý zvrat, složený z mnoha drobných zvratů, kterých bychom si ani nevšimli, kdyby o nich stále tisk nereferoval a nenutil nás být toho nějak účastni. Dokonce nikdo ani netvrdil, nehlásal anebo nepsal, že se bude ohlížet na etiku, která stejně velmi dlouho v této společnosti skomírá, takže se jí zřejmě ani nemůžeme dovolávat. Možná, že je chyba, že nevnímáme změny z pohledu objektivního, tedy vůči všem, ale vůči sobě a pociťujeme, jako jednotlivci, strach z vlastních ztrát, které omezuje naše dosud navyklé pohodlí a pofiderní jistoty, které z nikdo z nás ve skutečnosti nikdy neměl. Nejsme jenom občané České republiky, ale také Evropské unie. Možná, že před vstupem do EU jsme dostatečně nezvážili důsledky, které pro nás členství může mít a velmi málo lidí se o to vážně zajímalo. A i když se zajímalo, možná nepochopilo, že budeme na sobě pociťovat následky daleko širšího rozhodování, než v samotné ČR prostřednictvím našich státních orgánů. Ale občanské svobody, autonomní svobody, práva a vše, co s sebou moderní demokracie nese, jsou o dospělosti a uvědomování si příčin a následků za každý čin, za každé konání a jednání. Je to překračování vlastních stínů, vlastních představ, o tom, že člověk nemůže být lhostejný sám k sobě a čekat, že mu "shora" nadiktují, aby je slepě a bez uvažování naplňoval jako povinnost, pokud tak stanoví zákon. Je nutné být přímým účastníkem vlastního života, ne jen divákem, protože bezstarostný život neexistuje.
Spíš je jimá hrůza, že se nepodaří reformy dotáhnout do konce
Je to rozjetý vlak a zatáhnout za ruční brzdu nelze, může to znamenat havárii. Myslím, že dosud nemáme zcela jasno, jak se probrat z téměř dvacetiletého spánku, kdy tu stále vládla minulost sociálních nedotknutelných jistot. Najednou, když dochází k prudkým změnám, které mohou i významně, třeba na krátkou dobu, postihnout představy určitých skupin lidí, neumíme se s tím vyrovnat. Ale současně tyto změny probíhají ve všech zemích Evropské unie a jak víme, na celém světě. Dochází, podle mého názoru, k hlubokým a citelným přeměnám a to z nutnosti přežití, nikoliv ve smyslu nějaké ideologie. Ale jednou to muselo přijít, vždycky je to nevhodné, pokud není na to člověk dobře připravený. Ale jsme dospělí lidé, máme už něco za sebou a také životní zkušenosti, z kterých však nyní můžeme těžko vycházet. Jsme postaveni do nové, nevyzkoušené situace, ale rozlišujme, co je opravdu důležité pro každého z nás, protože máme jen vliv na svůj život, zdraví a svým způsobem i na životní standard, který musíme nastavit podle možností, nikoliv podle přání a snů. Tyto doby jsou už za námi, i když stále kolem nás vibrují.
Dívám se na všechny tyto věci a události spíš z pohledu diváka a vnímám je jako celek. Neohlížím se na strany, které je činí a nebo na strany, které jsou proti. Volba byla jasná. Ale možná, že nebylo, při té volbě dost jasné, jak hluboko se zatne dráp. Pokud někdo říká, že jsou porušována lidská a občanská práva, pak by měl jasně říci, jaká a vysvětlit to. Ale podle mého názoru, nikdo nemá tak velké garance, aby se na nich nedalo nic změnit a posunout je podle potřeb.
