Každý člověk, který ztratí něco blízkého, milovaného, cítí křivdu za ztrátu. Mohlo to být jinak! Mohl tu ještě být, kdyby ... ale lidský život je křehký a zvláště život herce ...
Herec stojí nad vším zlým i dobrým
Manželka pana Radoslava Brzobohatého prohlásila v tisku, že si nepřeje, aby Václav Klaus, prezident České republiky, vyznamenal našeho předního herce státním vyznamenáním in memoriam. Ale já osobně bych si přála, aby vyznamenání obdržel, protože si to zaslouží jménem těch, kteří mají právo takové vyznamenání navrhovat a udělovat s podporou lidí, kteří si jeho díla stále váží, protože je zvěčněno ve filmech, a tím se stává herec nesmrtelným. Pan Radoslav Brzobohatý vytvořil celoživotní herecké dílo, které patří do zlatého fondu české kultury. Hrál vedle takových osobností, jako byl Rudolf Hrušínský, Jiří Adamíra, Jiřina Bohdalová, a jiných herců, umělců, kteří nás už opustili. Jen málokterý umělec může říci, že jeho život byl bez chmurných chvil, v kterých ho semílaly společenské i politické poměry. Ale tváří v tvář majestátu smrti, kdy ho naše pozemské věci už míjejí, by bylo dobře je na něho již nevztahovat a dopřát mu tu čest, která mu bude navždy udělena.
Co mu můžeme poskytnout více, než tu čest
Dokud tací výjimeční lidé mezi námi žijí, neuvědomujeme si, že nám budou jednou chybět. Jejich lidství, jejich krásné hlasy, příběhy, v nichž zosobňují postavy i kladné i záporné. Není to jen zábava. Na jejich umění závisí i naše vnitřní formování se k lepšímu. A to Radoslav Brzobohatý dokázal na výbornou. Provázel celý můj život - v pohádkách i ve filmech, jako by byl součástí mého soukromí. A tak odešel i mně, stejně tak, jak mnohým, kteří ho měli rádi. Nekažme mu tu poslední cestu politizováním, hněvem a záští, která se ho už netýká. Nechť jeho památka zůstane stejně čistá, jako jeho mnohé postavy, které se zapsaly do naší paměti i životů. Není třeba k tomu říkat více ...
