Kauza, která nyní probíhá u soudu, může mít různé závěry, ale nic se nemění na tom, že je fatální nejen pro protagonisty, ale pro celý stát. Ve výpovědích svědků a obžalovaných je možno vidět, kam až dospěl hluboký rozklad státu a společnosti. Politika ztratila svou životodárnou sílu a už delší dobu jen sledujeme spíše úkony jednotlivců, než vlády, která zpočátku měla zlepšit zastaralé metody vládnutí, změnit a modernizovat instituce a také důležitá odvětví společenského života, mezi která patří: školství, kultura, sociální a zdravotní systém, národní hospodářství a jiná. Státní dluh neklesl, právě naopak a lidem hrozí úbytek prostředků pro normální život, tím nemyslím nadstandardní.
Politika pro stát a obyvatelstvo
Jsem toho názoru, že když ministr určitého resortu prohlásí, že splnil úkol, tedy ušetřil, a za jeho zády stojí řada lidí, která se cítí jeho postupem nespokojena, pak podle všeho možná splnil úkol jako poslušný úředník, ale nikoliv jako šéf vrcholného orgánu státní správy. A být šéfem vrcholného orgánu státní správy znamená dělat politiku pro stát, jehož nezbytným prvkem je obyvatelstvo, tedy většinou občané České republiky, když nepočítám ty, kteří legálně žijí a pracují na trvalý nebo dočasný pobyt v České republice a mají určitá práva, která jim garantují zákony země. Podle mého názoru, pokud další volby by měly změnit stav v této zemi, pak je nutné se znovu pustit do budování systémů, které upevní vztahy mezi státem a občanem v nezbytné míře, ale tak, aby občané neměli pocit, a ten mají, že tu jsou vlastně na obtíž a pro stát nezajímaví. Nikde o nich není řeč. Za to je řeč o úředníkování a šetření, o kterém se už mluví proto, že bylo původně cílem politiků, kteří po volbách nastoupili do svých funkcí. Ať je to pravice nebo levice, které jsou u moci, vždy tu jde také o lidi, kteří po více než dvaceti letech trvání změny politického a ekonomického režimu, který sliboval vzestup životní úrovně, se cítí být na dně a v beznaději. Konkrétní výsledky, které jistě vzešly a ne všechny byly špatně, jsou přehlušeny politickým bojem, který občany nejdřív znepokojoval a posléze tak otrávil, že nemají o politiku zájem. A to je to nejhorší, co se mohlo stát.
Ale tím hůř pro ně…
Mnoho lidí ještě neprohlédlo, kolik různých nebezpečí na ně číhá. Reklamy úvěrových společností, které slibují půjčky za výhodných podmínek, se zdají být vysvobozením pro ty, kteří stojí nad propastí bankrotu. A mnozí se do takové situace nedostali vlastní vinou. Je celá řada příčin, která ještě nedávno slušně situovanou rodinu, dokázala poslat na dno. Plošné škrty, které neustále hrozí, jsou stále nad námi jako Damoklův meč a lidé s hrůzou sledují stoupající státní dluh, mohou zasáhnout penzisty i mladé lidi, tedy ty skupiny, které jsou bezmocné. A tak se stále šíří beznaděje, v které jsou lidé udržováni a psychicky tím strádají. Proti takovému sociálnímu systému, který je nyní uplatněn, se nedá dělat nic. Otázka je, co bude dál, po dalších volbách. Pokud bude někdo prohlašovat, že zákony změní, pak je nutné se ptát, kde vezme to politické uskupení peníze na to, aby změny provedlo. A kdo a jakým způsobem změny provede. Jakákoliv změna totiž zase převrátí život lidí, kteří si svůj život podle podmínek uspořádali. Ale jistě už mnozí, kteří propagovali názor, že se lidé mohou stěhovat za lepšímu podmínkami, usoudili, že nyní, v celé republice, lepší podmínky nikdo nenajde. Podle zákoníku práce je nyní velké riziko měnit zaměstnání a pro podnikatele není v naší zemi naděje, že by někde lépe uspěli. Mnozí stojí před rozhodnutím zavřít krám, protože se jim nevyplatí od ráda do večera pracovat s minimálním ziskem.
A tak, ta naše těžkopádná a rozporuplná současná politika má čím dál více trhlin. Lidé se stáhli do sebe a jsou nevraživí a podezíraví. Mnozí žijí ze dne na den. A do toho všeho přichází jaro, čas lásky, kterou mnozí nemohou naplnit. Nemají peníze na byt a na založení rodiny. A tak si užívají po svém. "A jak by tu mohlo být krásně", řeknu slovy pana Hrušínského, kdyby se na všechny ty důležité věci šlo s rozvahou a s ohledem na aktuální situaci "obyčejných" lidí. Těch je tu daleko víc, než si kdo připouští…
