Na Internetu se setkáváme s čím dál vyšším množství snah o růst a rozvoj osobnosti. Bylo by hezké, kdyby se o tento potřebný trend zajímali hlavně lékaři a jiní renomovaní odborníci, namísto manažerů. O tom tento článek.
Možná, že vás překvapím, ale ...
Kdo se zajímá o problematiku rozvoje osobnosti, změnu politiky a stylu života a hlouběji se do ní pouští, pak zjistí, že se nejedná o nic nového. Třeba potěší, že naši civilizační předchůdci, kteří nebyli o mnoho lepší či horší, než jsme my, nám zanechali spoustu rad k rozvoji veřejné politiky a osobnosti, o které se však nezajímáme, jak bychom měli. Jedním z největší mistrů, který usilovat o osobnostní růst člověka, byl právě Sokrates, který však špatně dopadl. Přesto, že nic nenapsal, uchovalo se jeho podivuhodné učení v díle Platónově, který mu "seděl u nohou". Kdyby se Aristoteles nedohadoval s Platónem, nenapsal by ani úžasný spis Politika, ani svou Metafyziku, či pozoruhodnou Etiku Nikomachovu, z nichž čerpali následovníci. Základy jsou dány i na přelomu poměrů světa po pádu Západořímské říše, protože vzdělaní lidé dobře pochopili ještě dávno před tím, že nelze jinak, než na troskách Věčného města je prostě nezbytné vybudovat nový svět. A tak nešťastný křesťanský učenec Boëthius, muž, který v mládí prošel strmou kariérou a skončil na popravčím špalku, se snažil přeložit díla antických mistrů, aby nezapadla do smetiště trosek, které zbyly z tisícileté říše, než udělal fatální chybu, která byla vyložena jako zrada ariánského císaře Thedosia, a za ní ho čekalo věznění a smrt. Leč, přesto, že své překlady nedokončil, do naší doby se díla mistrů života a politiky probojovala a můžeme i dnes si je číst, pokud ovšem o ně projevíme zájem, či svůj čas se z vlastního rozhodnutí odhodláme věnovat této víc než pozoruhodné četbě, která rozhodně není zábavou.Ono to není totiž vůbec zábavné se pohybovat v takovém problému, jako je změna světa a lidské mentality, pokud se to bere vážně.
A jak šel čas, lidé v našem kulturním a civilizačním prostoru čím dál více usilovali o změnu, o velkou reformu, aby podpořili schopnost čelit nepříznivému a nejistému času v pluralitní a multikulturní evropské společnosti a trvalo celá léta, v nichž se střídaly vzestupy a pády, ale také výrazné, zajímavé osobnosti, které slovem, písmem i ústy dobových politiků šířili své myšlenky, z nichž mnohé našly živnou půdu do další budoucnosti, Takže, knihovny jsou plné knih, z kterých lze čerpat nejen znalosti, ale také zkušenosti a varování. Jen kdyby je chtěl někdo slyšet! Stavíme na zelené louce, jakobychom neměli minulost a historickou zkušenost. Jak podivné! Ale proč se vlastně divíme, že místo, abychom rozvíjeli naši dobu, děláme stejné chyby se stejnými důsledky jako naši "báječní" předchůci? Bude asi tím, že jim nevěnujeme pozornost. Říkáme si - to už tady bylo, to neplatí, jsme chytřejší, máme technologie, všechno víme, všechno známe a že se děti ve škole o nich neučí je jen dobré k tomu, že to, co potřebujeme nejvíc, a to jsou všeobecné znalosti, a tak podstatné znalosti, které se tím pomalu vymazávají z našich životů. Ale historie náš učí, i filosofie, že nic nevzniká z ničeho. A to je velké varování!
Nejsem staromilec, ale pouhý pozorovatel
Každý má, na tom našem Aeropágu, který nazýváme Internet, možnost se vyjádřit k současnosti. Každý má i možnost si založit osobní stránky, aby pak vedl dlouhé monology o problémech doby - ať vtipně či tragicky, podle toho, jak to cítí sám, což jsou velmi vzácné dokumenty naší doby. Soudobá kultura se víceméně přestěhovala do tohoto prostoru, v němž je však nutné se zorientovat a duševně se na něj připravit. Rozhodně je důležité mu ponechat plnou svobodu, pokud není ohroženo psychické či fyzické zdraví čtenářů či dokonce bezpečnost a mravnost.
Soudobá kultura myšlení se sice přestěhovala na Internet, ale přesto existují i jiné prostory, kde pobývá. A to mezilidská bezprostřední komunikace. Jde o to obyčejné lidské žití, které si nevyžaduje ani vysokou filosofii, high technology, ale žije ze zkušenosti a pozorování přírody, z lásky k životu a radosti i utrpení, kterému právě oni nejlépe rozumí. Též pozoruji, kolik všelijakých módních mudrců probírá chytlavá témata (recepty na šťastný život, dobrý sex, zdraví, nemoci, chování), jejichž prudký až závratný myšlenkový spád zůstává náhle v polovině cesty, nebo není dokončen, jak by čtenář právem očekával. Místo toho, aby hlásali to, co naši kulturní předchůdci, že světu pomůže k obnově jednoduchost a přiměřenost, dobré mravy, soucit a milosrdenství, láska k partnerovi, trvalost rodin, dobrá výchova a vzdělání dětí, tak stojíme na dilematu, zda solit více či méně, zda nám káva škodí, či prospívá, zda pohyb svědčí zhubnutí, nebo se má volit jiná taktika, nejlépe všelijaké přípravky, ale pozor, budete překvapeni, že tyto samé problémy řešili už naši milí staří Řekové, i ti, co nosili volné tógy, velmi krásné a nařasené (aby skryli svou otylost) a Hippokrates jim předepisoval všelijaké diety a vpichoval jehličky na patřičná místa, aby zhubli po svých opulentních slavnostech.
Jak tedy provést změnu světa a tím i změnu mentality člověka?
Protože lidé většinou stále přeháněli, ale nedělali to samoúčelně, nýbrž (divte se), pořád něco důležitého hledali pro své štěstí, dlouhý život, dobré zažívání, myšlení, bojeschopnost, krásu osobnosti, pro bohatství, pohodlí, zkrátka, chtěli si užívat stejně jako my, vymýšleli různé recepty. Téměř všichni, kteří po sobě zanechali zprávy, holdovali alkoholu, zábavám a nevázanosti, ale to se nedá dělat věčně. Pak se rozhodli k tak přísné askezi, že téměř vyschli jako osamělý strom někde na planině, protože chtěli poslouchat jen svou duši a tělo považovali za svůdce k neřestem.Ale víte, přátelé, že já si myslím, že stačí, aby nám zůstal úžas nad tím, co kolem sebe vidíme krásného, co náš činí blaženými (nezasloužený pocit náhlého vytržení, který nikdy netrvá dlouho, jen pouhý okamžik) a zuli jsme si opánky, když vstupujeme na posvátnou půdu samotného života?
Ať je kdo z nás věřící či nevěřící v Boha, ať kdo z nás hlouběji či méně chápe novodobé trendy, o kterých se rozmýšlí, zda je přijmout, nemine nás rýpavá myšlenka na naši časnost.A s časem, jak o něm často dumali naši kulturní předchůdci, je nutno zacházet opatrně, stejně jako s naší tělesnou a duchovní a duševní křehkostí, kterou nelze bez nebezpečí vypínat do extrému. Ze všech těch myšlenek na změnu světa a mentality člověka se nám vždy projeví hermeneutický kruh, v kterém člověk stále něco objevuje - sám sebe ve své výjimečnosti v přírodě, náchylný ke špatnosti a toužící po dobru, o němž ví stále tak málo, i když tuší, že nejvyšší hodnota a jeho privilegium je schopnost rozlišování, cesta k sobě a láska, a pochopit imanenci a transcendenci (příčiny věčné lidské ambivalence) - což jsou velká břemena úplně pro každého. A na tom nezmění nic i sebegeniálnější soudobý kouč s několika diplomy, který je také pouze člověkem.
