Lidé jsou nespokojeni a trápí je sociální poměry v zemi. Zvláště v oblastech, kde nejsou pracovní příležitosti, které jsou ve všech směrech zanedbané už dlouhou dobu. Lidé jsou podrážděni hlubokými rozdíly v možnostech dosahování slušné životní úrovně a v šancích na získání seberealizace. A odvozují ze svých pocitů situaci v naší zemi, která se jim jeví nedobrá, nespravedlivá a viní z toho všeho politiky. V minulých dnech došlo k útoku na prezidenta republiky při setkání s občany. Útok je útokem, i když byl proveden dětskou hračkou. Pokud to má být pokus o demonstraci kritiky proti politice, byť by byla oprávněná, pak je to nejen protiprávní čin, ale i nemorální, protože snižuje vážnost české společnosti a našeho státu v očích okolních zemí. Úřad prezidenta republiky je ústavní funkce, kterou zastává fyzická osoba volená podle zákona. Útočil ten muž proti úřadu nebo proti panu Klausovi jako osobě? Domnívám se, že ve té chvíli pan Václav Klaus nebyl na místě jako soukromá osoba ...
Pan Zavadil se diví, že lidé nejdou do ulic ...
Já se tomu nedivím. Za prvé: lidé v ulicích demonstrovali proti vládě již v loňském roce a požadavky, které odbory vznesly proti reformám, byly oslyšeny. To lidé považovali za aroganci. Vláda ztratila s lidmi komunikaci. A tak nyní považují za zbytečné chodit "ke koňovi", malovat transparenty, vykřikovat hesla a hádat se mezi sebou. Za druhé: jednání tripartity se nepodařilo ani následně a nebyly uznány důvody ke změně navrhovaných zákonů a odbory ztratily v očích lidí váhu, což je povážlivá věc. Co ještě dodat? Lidé jdou do takové akce s veškerou vážností a vírou, že se něco změní v jejich prospěch. A jsou podrážděni, protože se s nimi na takových shromážděních nikdo seriózně nebaví. A jak to vypadá, pokud dojde k předání moci současné opozici, ta bude mít tolik problémů narovnat nedodělky, že se na řešení hlavních záležitostí opět nedostane. A lidé dobře cítí, že se dostali do situace, která je téměř neřešitelná. Jde především o sociální politiku, o školství a řešení zadluženosti na všech úrovních. Do toho ještě problémy s bojem proti korupci, což je nekonečný příběh. Z určitého pohledu lidé mají pocit, že ztrácí půdu pod nohami. A takový stav by neměl být nikomu lhostejný.
Nedůvěra vůči vládě je vážná věc
Pan Zavadil pravil, že 80% lidí nesouhlasí s vládou a že to není normální. Spíš není normální, že takový postoj lidí vůči vládě byl vytvořen i uměle, vyvoláváním existenční nejistoty, neřešením klíčových problémů, nenaslouchání lidu. Samozřejmě, že lidé odvozují stav společnosti a i práci svých volených orgánů ze stavu své peněženky a možnosti se úspěšně domáhat svých práv a oprávněných zájmů. Sledují, kolik prostředků se vydává na fungování státních úřadů, kterých je v naší zemi mnoho, ale nevidí konkrétní zlepšení pro sebe. Ať je to problém s registrem vozidel, kvůli němuž visí funkce ministra dopravy stále na vlásku. Lidé vyžadují vysoké odškodné. Další věc je ta nešťastná záležitost s otráveným alkoholem, jiná věc je situace s sKartou, s kterou mnoho lidí nesouhlasilo, kritizovalo - a bezvýsledně. To všechno stojí nemalé prostředky, při kterých neutěšeně klesá rodinný rozpočet a stoupají ceny za běžné potraviny, léky a jiné komodity, které lidé potřebují k zachování běhu domácnosti.
Finanční negramotnost? Ne, je to nedůvěra a strach
A lidé už ničemu a nikomu nedůvěřují, ani finančním poradcům, ani jiným poradenským iniciativám, protože jejich osobní problémy většinou přesahují možnost je úspěšně řešit. Bojí se měnit byty, aby o ně záhy nepřišli nějakým podvodem. Bojí se podvodníků, všelijakých chytráků a nabídek, které by mohly být pro ně sice výhodné, ale raději je nevyužijí. Bojí se i úřadů. Podle mého názoru není většina věcí, s kterými se lidé obracejí na úřady, žádná malichernost. Největší ránu vládě v očích lidí zasadily exekuce, jejich systém a samotný výkon. Nechci tvrdit, že lidé jsou neschopní porozumět zákonům a úkonům, které proti nim v tomto smyslu směřují, ale rozhodně nesouhlasí s tím, aby se na jejich neschopnosti splácet (někdy i z vážných důvodů) nabalovaly vymahačské firmy, které z nepatrné dlužné částky dokáží vyčerpat mnohonásobně vyšší dluh. Je přeci snadné rozlišovat, zda člověk nesplácí proto, že je lajdák a je mu to jedno, anebo proto, že má k tomu vážné důvody, které však nikoho nezajímají. A tak se ruinují i lidé, kteří se do problémů dostali ze sociálních nebo zdravotních důvodů, nebo vážných rodinných důvodů (rozvod, úmrtí živitele, dluh po zemřelém). Měla by existovat cesta, kdy dlužník předloží důkazy, že se do dluhů dostal nezaviněně a nastaví se mu režim splácení, který neohrozí jeho běžný standard, zvláště, pokud v době, kdy se do takové situace dostane, má vážné problémy, které jsou prokazatelné.
Závěr - psychologie davu
To všechno, co bylo výše popsáno, lze konstatovat bez větší námahy. Z jedné strany lidé vidí, že kdekdo bohatne, nepřiznává majetek, ulévá peníze, jezdí si na drahé dovolené, staví si vily a z druhé strany lidé propadají pocitu beznaděje, protože klesá jejich životní úroveň, musí se vzdávat věcí, které celý život budovali sami nebo jejich rodiče pro ně, je jim mnohdy i hanba, že je staří rodiče podporují po ztrátě zaměstnání a dvojnásob hanba za výkon veřejných prací, který byl mnohokrát kritizován. Nedosahují na šance zlepšit svou situaci. A tyto pocity, které jsou mnohdy velmi oprávněné, hluboce a nebezpečně znemravňují život společnosti. Lidé sahají k prostředkům, kterými vybíjejí vztek, nenávist a zlobu, protože běžnými prostředky nemohou dosáhnout svých oprávněných zájmů anebo neví, jak by je měli hájit. Nevidím naději, že by tuto situaci byl někdo schopen řešit obratem ruky. Z jednoho prostého důvodu - mnoho lidí, kteří si tím vším prošli, mají podlomenou vůli se za něčím hnát a překonat všechny překážky k tomu, aby nabrali nový vítr do plachet a znovu stavěli to, co ztratili. A bude to trvat dlouho, možná i jednu generaci, než najdou důvěru v komunikaci se státem. Možná, že v nadcházejících volbách, díky tomu všemu, si zvolí jednu z horších možností jen proto, aby se zbavili těch svých nočních můr. Prudký pokles životní úrovně, nejistota a drahota, aféry a arogance určitě udělají své, jen aby toho posléze zase všichni nelitovali. Ale ani na rozumné varování lidé slyšet brzy nebudou. Když jde o peníze, nikdo nezná bratra. To jsme se snadno v naší zemi naučili. Od nich se všechno odvíjí a do nich se všechno také zavíjí.
Ale to neznamená, že by bylo řešením střílet čímkoliv po představitelích státu či po komkoliv, koho podezírají, že je vinen jejich situací. Byl by to jen další začarovaný kruh a počátek beznadějného úpadku, který nebude schopen nikdo už zastavit.
