Nedávno jsem četla zajímavý článek o emoční inteligenci. Autorka článku pohlíží na tento pohled z hlediska především americké metodiky zvládání emocí, hovoří se o tzv. EQ a tento obor se objevuje zejména v manažerských disciplínách. Nepochybuji, že je to důležitý obor, ale pro českou společnost je jeho užití dost diskutabilní. To je můj názor a možná, že bych mezi čtenáři našla příznivce. Jak to však souvisí s mezidlidskými vztahy? Českým lidem není třeba, podle mého názoru, dovážet tyto znalosti a obory vzhledem ke kultuře, v které více než tisíc let probíhá rozvoj v jejím plném slova smyslu. Lidé si rozumí, protože hovoří jedním jazykem, mají svým způsobem vyvinutý vzdělávací systém, kterým prochází jedna generace za druhou a jednotliví lidé i skupiny nemají výrazně rozlišnou mentalitu. Ví, jak se mají k sobě chovat a jak jednat, nemají s tím velké problémy. A proto jsem si rozdělila tuto tématiku na schopnost komunikovat a zvládat své emoce a zvládat své emoce během komunikace.
Schopnost komunikovat a zvládat své emoce ...
Uvažuji o tom, zda celá metoda, která vede ke zvládání emocí ve společenském a mezilidském styku, nevede nutně ke společenské přetvářce a absenci morálních a lidských hledisek během komunikace. Rozhodně mi připadá směšné, aby lidé, kteří se dostanou do sporu, se na sebe usmívali, nedávali najevo své pocity a city. Ale mohou vás ve svém nitru předem odepsat. Jestliže se lidé mezi sebou milují anebo si jeden druhého váží, dobře se znají, ví jeden o druhém, jakou má povahu, jaké city a jak je projevuje Podle toho pak vedou s ním komunikaci. Znám jednoho člověka, který dokáže kouzelným způsobem dát najevo, že má radost. Tím vás potěší. Nebo člověka, který umí dát najevo nevoli a není třeba ho dál popouzet, a tím vás ochrání od konfliktu. Když hovoříte s člověkem a pozorujete jeho výraz tváře, mimiku a gesta, je to zážitek. Když proti vám sedí takový vyškolený manažer, který dokáže perfektně zvládat své city a bleskurychle si je zařazovat a podřazovat do jakési evidence, vy s ním jednáte, on pronáší slova jako na kolovrátku a nakonec zjistíte, že jste se vlastně na ničem podstatném nedohodli, aniž jste si dokázali z jeho mimiky zjistit, zda je věci nakloněn či není, máte pocit, že jste seděli u mluvící sochy. Ale za to jste si popovídali ve věci s používáním pojmů a jejich obsahů, takže jste si v podstatě v celé věci rozuměli. Až na to, že jste se na ničem neusnesli. Výsledek rozhovoru nebyl na vaší straně.
... jízlivost a "medové" způsoby
Jsou lidé, kteří mají zvládnutou hlasovou modulaci, jiní mají ostrý hlas a udržují ho v jedné tónové rovině. Jízlivé způsoby komunikace nikoho nenadchnou, i když lidé mají správně nasazenou masku a usmívají se. Dokáží kohokoliv zvednout ze židle, protože si mohou lidé s ním hovořící myslet, že je uráží a zlehčuje jejich názory do roviny "ty jsi ale blbej." Jiní zase mluví tiše, medově, usmívají se, ale vy víte, že to není o úpřimnosti s jakou jste vy připraveni problém, o kterém hovoříte, řešit. Takoví lidé se naučili tímto způsobem prosazovat své názory a záměry, aniž kohokoliv vezmou na vědomí a připustí názor druhého. Z takových rozhovorů nemá nikdo dobrý pocit. Někdo se dá vyprovokovat k výbuchu emocí, ale nechce vypadat jako hlupák. V každém případě odchází z prázdnou. Není rozhodně mezi těmi, kteří mají to privilegium být mezi těmi, kterým takový člověk naslouchá a bere vážně jejich názory.
Zvládat své emoce během komunikace
Jsou lidé, kteří ve vás vyvolají krásné emoce, když s nimi hovoříte, ale je neslušné jim to dávat najevo. Mají své charisma. Přesto, pokud se s nimi chcete domluvit, je třeba jim nepodléhat, protože na své charisma spoléhají. Zvládnout s nimi komunikaci je stejně obtížné, jako s výbušným a vzteklým jedincem. Těm také není radno předvádět, že vám zvedli tlak. Rozhodně si myslím, že jakékoliv zvládání emocí, ať těch pozitivních nebo negativních během komunikace, nevede vždycky k dohodě, zvláště ve vážných věcech. Proč? Je mnoho těch, které vůbec nezajímá, co chcete prosadit, o čem se dohodnout a vaše námaha přesvědčit je předem byla zbytečná. Nasazený úsměv nic neznamená. Egocentrici a lidé, kteří bezohledně směřují jen ke svému cíli nedbají na vaše potřeby, na vaše přání a na vaši momentální situaci. I přes to perfektně zvládnuté umění zařazovat a podřazovat své city do vhodných škatulek. Ví totiž, že tím naplnili své umění je zvládat, ale za nimi není morální i věcná nutnost vás vyslechnout, uznat vaše potřeby a nacházet cesty k oboustranné dohodě o jejich naplnění.
Nedokážeme se mezi sebou domluvit, chybí nám emoce
Lidé se mezi sebou nedokáží domluvit. Proč? Protože k sobě ztrácí přirozený vztah, naučili se přetvařovat a také lhát o svých pocitech a citech. Sledují své zájmy, které umí perfektně zakrýt za úsměv, kterým doprovází váš monolog, když k nim hovoříte. Jsou předem rozhodnuti nevyhovět, neuznat vaše důvody, nejít vám naproti, neřešit problém, s kterým jste za nimi přišli, ať je to pracovní nebo osobní problém. Nemusí. Morální a lidské nemusí nutně stát za naučeným způsobem mezilidské komunikace, kdy jsou schopni vás ukolébat hlasem, velmi dobře zváženými frázemi, jejich dopad zjistíte později, až pochopíte, že jste byli odmrštěni.
Na závěr: od roku 1990 se pohybuji v prostředí, které vyžaduje dobrou komunikaci a očekávají se výsledky. V mnohých případech se lidé naučili elegantně jeden druhého podrážet, a to bezohledným způsobem. Chování lidí v mezilidském styku se zhoršilo. Lidé si vzájemně nedůvěřují a někdy se i nenávidí. Takové vztahy nevedou k jinému cíli, než rozpadu společnosti, která na konci bude naprosto bezmocná a komunikační dovednosti a celá věda s dovednostmi zvládání emocí bude jen o tom, že se lidé odnaučí i plakat. Ale rozhodně ztratí schopnost vzájemně komunikovat. Dovedete si představit ty následky? Já je pozoruji už nyní, kdykoliv si přečtu noviny nebo sleduji pořady, v kterých se odehrávají rozhovory mezi různými lidmi různého postavení. I když se všichni usmívali a mistrně nedávali najevo, co si úpřimně myslí. Třeba by si to přála vědět veřejnost, třeba jednotliví lidé, kteří čekají stále na nějaké změny. Kdo koho víc dokáže ovlivnit a kdo komu dokáže lépe lhát? To je oč tu běží.
