Téměř denně se setkáváme s reakcemi lidí nejrůznějších směrů vzdělání na jisté změny, které vnímáme s nostalgií, s radostí či obavami. Co je dobře a co je vlastně špatně?
Rozvažujme nad světem s mírností a snahou chápat pozitivní změny a bránit se negativním vlivům, které škodlivě působí na každého, kdo byť jen trochu přemýšlí o sobě, o budoucnosti své rodiny a svých možnostech se prosadit či alespoň uživit. Nezapomínejme, že politika je účelová činnost, která sice působí na náš každodenní život, ale rozhodně není filosofií a ani směrnicí, která by směla řídit lidskou svobodnou vůli a jeho rozhodování o sobě. Právě tajemství člověka, jeho podstaty a důvodnosti bytí nikdo neodhalil, jen se k němu mnozí myslitelé přibližovali. Je tomu třeba rozumět, chápat a rozlišovat, co je dobře a co špatně pro samotné lidské poslání na tomto světě. O tom následující článek.
O přiměřenosti ve všem a všude
Staré společnosti, které přinesly mnoho významných modelů žití a přežití, etiky a spravedlnosti fungovaly na systémech náboženství. Každý z hlasatelů nového náboženství změnil dobový svět jednak svou vlastní doktrínou a posléze se stal podnětem k modelům veřejné politiky, vykonávanou císaři. Když se náboženské představy smísily s politikou, tvořili novou společnost na podkladě reforem, aby byla společnost ovladatelná. Příkladem nám budiž v tomto případě - Buddha a Ašóka, Ježíš a Konstantin, kteří tvořili další paradigmata svého světa. Jistě, že málokdo pochybuje o platnosti Desatera, ale zároveň málokdo promýšlí jednotlivé body těchto přikázání, které zavazují člověka k přiměřenost ve všem a všude, kde sahají důsledky jeho chování, jednání a konání. Současně je též jasné každému, kdo o světě přemýšlí, že návraty k původnímu paradigmatu nejsou možná, protože svět v nejširším slova smyslu se vyvíjí a rozvíjí z prostého důvodu: je v něm život, poznání, lidé a jejich názory, potřeby, sny, vidění, morální pohledy na každodennost a zrod nových generací, které přinášejí zase změny.
Var ve společnosti a otázka přiměřenosti
Jestliže společnost zatuhne v nějakém systému, který příliš dlouho funguje, ztrácí flexibilitu, konkurenceschopnost s těmi, kteří postoupili do vyššího stupně, ale současně i odpor k těm, kteří chtějí svět posunout do dalšího stupně (to platí i o společenských skupinách a jednotlivcích). S tím se ovšem váží některé problémy, z nichž nejzávažnější jsou vztahové, mravní a schopnost se adaptovat na nové požadavky. Nejde to ze dne na den. Někdy v tomto proudu prožívají svůj život mnohé generace, které se snaží uzpůsobit své potřeby, představy a naděje ve víru nových podmínek. A tak vystupují se svými názory lidé nejrůznějších profesích, kteří ze své pozice prožívajících a z pozice svých poznatků a zkušeností hodnotí vlivy změn na společnost a měří tak její flexibilitu a adaptibilitu na měnící se podmínky. V naší moderní společnosti není v podstatě přiměřenost nějak hluboce zakotvena. Religionista bude mluvit o postkřesťanské době v očekávání nového náboženského hnutí, filosof bude hodnotit postmoderní společnost a její fenomény, psycholog pak bude upozorňovat na psychologické aspekty doby, všichni tři v rámci své profese, ve třech vědních oborech, v kterých vzájemně nacházejí vždy svůj prostor.
Neopominutelné triády - ekonomie a právo
Tržní ekonomika je postavena na triádě - poptávka, nabídka a cena. Tento poměrně starý model není tak nelogický, kdyby v něm fungovala přiměřenost, slušnost, etika a právo. Kdyby změny, které jsou nutné, nebyly provázeny nepřiměřenými aktivitami, za kterými nestojí nic menšího, než životní standard. A co svět světem stojí, o něho právě jde, protože chudoba a nízká koupěschopnost ekonomiku brzdí a samozřejmě i brzdí konkurenceschopnost každé společnosti, žijící ve státě, který je též postaven na triádě - území, státní orgány a občané (obyvatelé), kteří jsou vázáni právem (právními normami), které též stojí na triádě - hypotéza, dispozice sankce. Společnost, která není schopná vyprodukovat právní systém, který by ji chránil, který by byl ukazatelem (směrnicí) jejího každodenního života, která opomíjí tento fenomén ve vztahu stát - občan, se dostává do chaosu a snadno se dostává do rozporu i s těmi rozumnými doktrínami, prostupující změny, protože ji nejde o nic menšího, než o životní standard a o elementární práva, která si zaručila listinami lidských práv a svobod. Lidé jsou zavázáni k tomu, aby své svobody a práva hájili a k tomu jsou určeny státní orgány s určitou dispozicí, která přesahuje možnosti běžného občana - vydat zákon, nařízení, rozsudek a jiné rozhodující dokumenty, které obsahují práva a závazky sporných stran a dohlédnout na jejich plnění.
Přiměřená vzdělanost pro každého
V průběhu současných změn, které se dotýkají každé v současnosti žijící generace, táhnoucí s sebou nabyté znalosti a zkušenosti ze svého života (tradice) či nové generace, která si tyto znalosti a tradice teprve začne osvojovat a buď je zavrhne, protože je bude spatřovat jako nefunkční či si něco z minulosti vybere a vyzkouší, zda v nich není ještě jiskřička života k jejich vzkříšení, je třeba poznání. Jistě, že existuje mnoho rozvinutých vědních oborů, které mohou přispět k hodnocení minulých událostí a tradic a také přinést podněty k přemýšlení nad současným světem, ale třeba kvalifikovaných lidí, kteří jsou schopni takový balík informací nejen zpracovat, ale také ho srozumitelně s přihlédnutím k současné době s jistou kritičností uvést do společnosti.
I vzdělávání musí být přiměřené době a odhadnutelným potřebám společnosti, neboť proniká mezioborově do každodenní pomalu se měnící praxe lidí, kteří ji musí rozumět. Jestliže se generace od sebe oddálí, utrpí vztahy přímo fatálním způsobem. Není třeba vyrábět umělé propasti mezi staršími, mladšími a nejmladšími generacemi, i když se tak děje. To nepřispívá k porozumění problémům, které lidé každodenně nutně prožívají ve styku s technologiemi, novými myšlenkami přicházejícími do života všech generací jako účastníky přicházejících změn. Je otázka, jak politici je dokáží nejen sami přijmout, ale také o nich veřejně informovat v médiích přiměřeným způsobem, nikoliv ke vzbuzování strachu, chaosu a beznaděje v lidech, kteří mají pocit, že se jim každou změnou ztrácí půda pod nohama.
Komunikace a média
Na to, aby tak mohli činit, mají spoustu komunikačních prostředků. Ne vždy se daří prosazovat nové ideje a změny bez protestů, na které je nutno přiměřeně reagovat, protože nelze zapomínat na to, že lidé jako jednotlivci i sociální skupiny sledují vždy svůj životní standard, za který se budou vždy stavět. A čím budou lépe informovaní, vzdělanější a schopnější vše chápat, tím bude méně propasti mezi občany a politiky, která vede až k fatálním důsledkům, protože v demokracii se předpokládá součinnost.
Lidé mají právo sledovat média, neboť jim přinášejí poznatky. Média by naopak měly toto právo plně akceptovat a lidem přinášet užitek, nikoliv je dovádět k nedůvěře až psychické nesnášenlivosti jejich působení. Proto je důležité, aby jejich práce a i jistá moc směřovala přiměřeně k věci, kterou sdělují a snížila tendenci k manipulování s lidskou soudností. Ona se dřív nebo později stejně tomu vzepře.
Závěr
Svět se mění a my s ním. Je to jeho přirozenost, neboť jeho jádro tvoří z velké většiny rozumné bytosti, které dokáží rozlišovat a pokud také dokáží chápat nutnou přiměřenost života, osvobodí se od mnoha zbytečných problémů, protože pochopí, že spoustu věcí, které které se jim stále nabízejí, k prostému lidskému štěstí nepotřebují, ale mohou jim udělat radost, nebo naopak jim negativně změnit život. V rozměru času určenému k prožití lidského života je opravdu nutné hledat přiměřenost, aby zlo nepřesáhlo nad dobrem, nenávist nad láskou a chamtivost nad potřebnou uměřeností žití. .
