- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Napadá mne celá řada osobností z historie, které se staly známými nejen díky svým činům a výkonům, ale i tragédiím, a tak se staly součástí klasického vzdělání. Na konci jejich životopisů je krátká zmínka o jejich dobrovolné smrti a následně si pak můžeme vyhledat monografii či rovnou román o jejich životě a tragickém skonu, který nejen souvisel se způsobem života, jež vedli, ale jejich tragické rozhodnutí mělo více tváří. Například pokles popularity a ztráta příznivého vlivu ve společenském mínění, což mohlo mít tragický dopad na životní standard se všemi důsledky, zrada "ve vlastních řadách", deprese z léta trvajícího stereotypu a pracovního nasazení, nebo také z náhlé ztráty práce, až k úplnému vyhoření, o kterém se tolik v posledních letech hovoří, sklony k alkoholismu a propadnutí návykovým látkám, ztráta motivace k životu - všechny ty fenomény, které dohánějí člověka na okraj propasti a ke konečnému rozhodnutí.
Udělala jsem si názor, z dostupných informací, že většinou šlo o bilanční sebevraždu. Bylo to u Ivety Bartošové také tak? O jejím způsobu života, úspěších i pádech bylo napsáno mnoho článků a dokonce se někdo pokusil i o seriál z jejího letního "únosu", myslím, že to byl pan redaktor Novotný, za kterým následovala svatba s panem Rychtářem. Po svatbě pak štěstí a zoufalství v jednom kalíšku. A paní Iveta nezadržitelně chátrala. Dnes, když jsem o ní přemýšlela, napadlo mne, že celé roky ztrácela postupně vůli k životu. Kdy a jak se to stalo, těžko říci, protože prohlašovala, že je silná, že všechno zvládne… vnitřně možná už dlouho před tím vyhořela se všemi následky, který tento stav s sebou nese. Tedy nic nového, co bychom neuměli pochopit. Nesnažme se ji zařadit do nějakého šuplíku a hned diagnostikovat. Společnost většinou vnímá mezi veřejně známými osobnostmi silné jedince, s kterými se ztotožňuje a jejich "úlety" bere jako to, "co patří k věci" a někteří se snaží napodobovat právě jen ty úlety s výsledky, které nemívají šťastný konec - ono je to v reálu jiné, než jak se o tom v bulváru píše. A právě, na ty křehké čeká - ten bulvár.
Kdy se veřejně známá osobnost dostane do "drápů" bulváru? Když se usoudí, že začíná být "teprve zajímavá." Protože nesmíme zapomínat na jednu skutečnost, že bulvár vyzvedává z hlubin lidské přirozenosti ty nejutajenější chtivosti, za které by se jinak styděli i před sebou. A člověk není s tím najednou sám, protože ví, že to sleduje mnoho dalších lidí, kteří se k tomu či onomu vyjadřují a překonávají ve svých úsudcích i hranice nemožného. Jestliže to má být terapie psychického vypětí z vlastních nedostatků a možnosti se pást na neúspěších a pádech lidí, kterým se obvykle závidí, to je těžké říci. Co se odehrává u klávesnice v hlavách redaktorů, to je věcí dohadů a myslím, že na to nemá ani známý a všudypřítomný psycholog dr. Cimický metr. Jistě, že je těžké posuzovat, kde začíná zábava a kde se už objevuje stoka v lidské duši a kdo to vyhledává či jen "cudně a mimořádně" nahlíží do bulvárního časopisu ve chvilce klidu, aby si přeci jen dal něco "ostřejšího". Při všeobecné úrovni obsahu novin a časopisů věřím tomu, že mnoho lidí raději sáhne k Blesku, někteří náhodně, jiní ze zvyku, další už ze zlozvyku.
Samozřejmě, že nikdo, kdo má zdravý úsudek, nebude posuzovat osobnosti, vystrčené na odiv veřejnosti podle toho, co o nich soudí redaktor, který se chopí díla a napíše nějaký článek. Jestliže někdo viní bulvár z tragického skonu paní Ivety Bartošové, pak je jedním z těch, kteří propadli podivnému vlivu. A ten bezesporu má, jinak by nemohl existovat. Ale mnoho z lidí si udrží odstup. Přiznám se, že jsem často pociťovala ošklivost z některých zpráv a videí, které se o ní šířily, a kladla jsem si otázku, co na to říká ona. Zřejmě nic zvláštního. Byla to zvláštní osobnost – nepochopitelná.
Byli jsme svědky utrpení v přímém přenosu až do snímku, na kterém na kolejích leželo rozervané tělo zpěvačky, o jejímž talentu se bude teprve psát. Nelze jinak, než ji to odpustit, hvězdičce blýskavé. O čem vlastně ten příběh byl? To ukáže čas. Ale nezáleží na tom, co kdo o ní napíše, ale co si z toho odneseme sami ve svých myšlenkách, svědomí a srdcích, když už jsme ji svým způsobem přijali do svého vědomí s různými pocity.
Také vám bude nakonec chybět? Pokud ano, tak bulvár udělal, paradoxně, dobrou práci už tím, že si nic neoškliví. Každý z nás nakonec v konci rozhoduje, k čemu se přikloní. Mně je to osobně nyní všechno líto ...
Další články autora |