- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Neexistuje instituce, která by dokázala chránit život
V naší současné době dochází k pomalému odtabuizování různých aspektů života a my stojíme najednou před skutečnostmi, které nás šokují. Týrání slabších silnějšími, okrádání bezbranných - každý člověk ví, že "se to nemá", ale přesto prolamuje hranice a člověk vztáhne ruku tam, kde se sám cítí ohrožen, odkud někdy mohla plynout křivda, proti příčině vlastní ztráty soucitu s druhými, kde byl sám, ještě v době své nevinnosti, odmítnut a týrán, psychicky a fyzicky ponižován, kde byla proti jemu samému prolomena hranice, která oddělila úctu k jeho životu, k jeho důstojnosti a jeho sebeurčení. Ztráta úcty k člověku a k životu je vážná věc, kterou doprovází agresivita a až chorobné nepřátelství k celku, bez rozlišování, zda jde o matku, otce, příbuzné, děti, k budoucím partnerům. Na počátku mohla být rákoska, která si vynutila poslušnost tam, kde stálo jiné, byť dětské rozhodnutí o tom co je pravda, co je spravedlnost…
Boj proti autoritám
Mohou však být i lidé, kteří svou agresivitu projevují z vlastních důvodů a příčinu neschopnosti se prosadit vidí právě v autoritách, jejichž vůli a moc nedokáží prolomit a osvobodit se. Jeden student, jinak velmi schopný a nadaný člověk, který má nakročeno k úspěšnému životu, má jednu velkou překážku. V jeho hodnocení se objevila věta: neuznává autority. A on odpověděl: ale já jsem žádné nepotkal. Jinak bych je ctil. Ale málokterý člověk si dokáže vypěstovat u druhých autoritu, když sám neumí oddolat chování, které ho ponižuje v očích druhých lidí. Jakou mají vlastně lidé představu o "autoritě"? Opírají se jejich představy o zbytky "katolické morálky" smíšené s jakýmsi zbytkem představy z feudálních dob a doby totalitních režimů, že "pána musí každý poslouchat, protože rozhoduje o bytí a nebytí, je nutné se podrobit i nespravedlivé vůli, protože má větší sílu ji prosadit a rozdrtit tak nenávratně budoucnost člověka"? Lépe se podrobit, než si zavařit na problémy na celý život, to znamená i strpět na sobě bezpráví, nechat se zlomit a šlapat "lajnu"?Na generacích, které nyní žijí v jednom čase a na jednom prostoru je vidět, jakými přelomovými myšlenkami v poměrně krátkém čase procházíme.
Kážeš vodu a piješ víno!
A z dnešního pohledu, kdy chápeme osobní svobodu a možnost stát nezávisle v životě, jako součást svých lidských práv, se nám zdá jako kontraproduktivní vyhledávat zkostnatělé názory, vycházející, podle všeho, z již překonaných mravních pouček a s nimi i vyhledávat autority, které je hlásají. Častá výtka "Kážeš vodu a piješ víno" sice pochází z historie, ale i dnes zaznívá v dialozích občana se státními představiteli, představujícími autoritu státu i jinými subjekty, kteří autoritu státu sdílejí. Umí však autoritu státu prosadit podle svého ideového aspektu, který vyznává svobodu, uznává lidská práva jakou součást ústavního pořádku a jsou příkladem svého politického a mravního přesvědčení? Jsou tak chápáni, nebo občané vynucují, aby se stali rovněž autoritou, s kterou se však dá diskutovat a sdílet moc ve vedení společnosti a státu?
Latentní boj mezi konzervativními a liberálními představami
Netlučou se mezi sebou liberální a konzervativní tendence, k nimž tíhnou různé skupiny, které současně i vyznávají víru ve samospasitelnost svobody či hledání autority s čistýma rukama, ke které se dá vzhlížet, v ní doufat, téměř slepě věřit, aby se tak přenášela vlastní odpovědnost za svůj život na rozhodnutí takové autority, co je správné a nesprávné a podle toho zaujímat své názory na úctu k životu, ke stáří, ke správné výchově dětí, k otázkám, jak má vypadat životní standard apod.? Potřebují lidé oprášit křesťanské zásady, tak důvěryhodné, jako podklad k budování pevných mravních pravidel, o kterých se nemusí přemýšlet, protože jsou a chybí jim pomyslná instituce, která by je nejen hlásala, ale také vysvětlovala a přizpůsobovala ke každodenním potřebám společenského života? Potřebují je proto, že pro svobodu nemají dost vybudovaných a odzkoušených pravidel - odsud - podsud?
Podle všeho - vláda a lid si nerozumí
Spíš si kladu otázku, zda naši vládní představitelé, představující z politického pohledu pravici, která byla zvolena jako vládnoucí síla, pochopila, že se od ní mnoho očekávalo, jen ne donucení ke změně postojů k vlastnímu životu každého občana. Spíš čekali, podle mého soudu, že každý člověk i při zhoršených podmínkách, je jedno nyní zda se zhoršují vlivem okolního světa nebo vlivem vnitřních rozhodnutí, vyvine tolik síly a iniciativy, s minimálním přispěním státu, aby se postavil na vlastní nohy a začal prosperovat. Jenomže, neohlížela se na to, že společnost je složena s několika generací a při rychlé změně režimů, jak to v naší historii bývá, jsou zde skupiny, které prostě nemohou, i kdyby chtěli, nastoupit takový trend. A tak - překážejí. Stát se o ně musí starat, podporovat je, protože nejsou již nebo ještě (mladí lidé) výdělečně činné. Kromě toho, hypoteticky vzato, lidé kolem padesátky a výše, kteří velkou část života působili ve vázaném pracovním poměru, nejsou schopni, po ztrátě zaměstnání, uspět na trhu jako podnikatelé, takže padají do sociální sítě. A tito všichni představují jakousi pomyslnou brzdu, ke které se jako k brzdě chovají. Přednost mají ti, kteří jsou schopni naplňovat představu o prosperitě, jsou dostatečně flexibilní a dostatečně schopní se vzdělávat a svou iniciativou přispět k rozvoji trhu se vším všudy, který však nemá už pochopení pro lidský rozměr. A vláda ztratila důvěru, jednak proto, že nesplnila podmínky, s kterými přišla ve svém volebním programu a kromě toho, reformy, které byly očekávány bez toho, že by si lidé měli utahovat opasky a upadat do existenční nejistoty, nepadly na úrodnou půdu, protože rozdělovaly nejen společnost, ale také nesplnily jaksi historické očekávání všech vrstev společnosti - totiž vybudování kapitalismu, ale s lidskou tváří.
Myslím, že jsme prožili zajímavou dobu, ale radši namazaný chleba
Je zřejmé, že každý chce mít stejně namazaný chleba. Lidé se zlobí, a právem, že za celoživotní práci mají dostat na stáří almužnu a hypoteticky se očekává, že dožijí ze svých úspor, které má možná ta vnímaná společenská skupina, ale na nevnímaná je nemá. Kromě toho, lidé nevěří žádným fondům a jejich nedůvěra plyne také z propukajících skandálů, řádící tentokrát v dříve nedotknutelných, což je další důvod se stavět negativně k jakékoliv snaze změnit společnost, probudit ji z totality do krásného snu o svobodě v nejširším slova smyslu. Ale co dál: nelze žít mimo okolní svět, který se však od liberalismu odklání. A lidé nebudou přemýšlet o idejích, protože je přednostně zajímá, jak se uživit, aby neupadli do bídy, zvláště když vláda se jaksi neměla k prorůstové politice a škrty se ukázaly jako neúčinné a velmi „diskutované“.
Takže si budeme nyní lízat rány …
Zvyšující se mezigenerační negativní tlak rozděluje rodiny a v mnohých případech nelze počítat s mezigenerační solidaritou. Nově nastavená sociální politika neuspěla, protože se mnozí lidé, kteří jsou odkázáni na pomoc druhých, nikoliv však státu, se cítí ohroženi. Rodiny s dětmi mají omezené možnosti, takže jejich životní standard není uspokojivý. Lidé kolem 45 let se cítí být hozeni přes palubu. Protikorupční tažení způsobilo, že vláda, která paradoxně měla v plánu bojovat proti korupci, se stala jeho předmětem i obětí. Kontraverzní politik je ve vazbě a prý se počítá s dalšími provinilci. Lidé jsou pod tlakem, protože neví, co bude dál a do voleb je ještě daleko. Je třeba přežít a zase nakopnout motory. Psychologické a psychiatrické pracoviště jsou narvané k prasknutí se zhroucenými lidmi, objevují se i rodinné sebevraždy a vraždy. Ovzduší je napjaté k prasknutí, státní pokladna potřebuje zlaťáky, ale spoustu peněz je v nenávratnu. Lidé ztrácí představu o svém životě v horizontu deseti let, a tak se s nimi asi nedá už počítat. V tom politickém boji, velmi nešťastně vedeném, ztrácejí body i ti, kteří měli dobře nakročeno. A lidé budou bojovat o svůj životní standard hlava nehlava.
Po té lekci možná přijdeme na to, že "rodina je základ státu" a že rodinná soudržnost je jedinným prostředkem, jak si udržet reálnou představu o slušném životě. To není představa ze "socíku", ale osvědčená myšlenka z historie lidstva, stejně jako myšlenka o přiměřeném životě, kterou již razili staří Řekové. A ti byli moudří.
Další články autora |