Povím Vám jeden příběh. Jedna dost vzdělaná dáma, kterou jsem dobře znala, spravovala knihovnu, takovou malou, venkovskou a když jsem jela kolem, tak jsem se za ní vždycky stavila a přivezla ji ovoce nebo čokoládu a pak jsme šly do jedné čisťounké cukrárny na kávu a ořechový rohlíček ...
A není to ještě rok, co mi vyprávěla o "ryzém češství a jazyku", že spousta lidí neumí česky a jak by mohli umět, když to jsou samí položidi, poloněmci a ti tady vládnou a utlačují český národ. Já nemám tolik času, abych zkoumala, kdo je kdo, a tak jsem na to raději neřekla nic, protože se nerada hádám. A pak mi řekla, že katolíci jsou falešní, že jim nevěří a pokračovala dál. A skončila tím, že nenávidí Bibli, protože je to mazaná kniha a nahrává všem "tamtěm" k tomu, aby utiskovali český národ. Myslela jsem si, že ta moje známá je taková rarita, ale spletla jsem se.
Po přečtení různých článků na toto téma však musím zkonstatovat, že jejich pisatelé vykazují hrubou neinformovanost a pouští se do témat, které v názorové rovině současné společnosti nemají co dělat. Vzhledem k tomu, že v našem ústavním pořádku jsou teze, které jsou zacílené k tomu, abychom byli tolerantní a nezávislí na jakékoliv ideologii. A pokud někdo šíří nějaké nenávistné myšlenky proti křesťanství či jinému náboženství, pak současně šíří ideologii nenávisti a porušuje ústavu atd. atd. Myslím, že máme jiné starosti! A naší velkou starostí je, abychom si uhájili naše svobody. Kdo však si myslí, že jedná svobodně, když potlačuje svobody druhých, ať slovem nebo písmem to či ono vyznávat, tak to dělá špatně a do důsledku poškozuje i ty, kteří by se rádi vyslovovali v mezích své svobody a svobody jiných kriticky k čemukoliv, co ho irituje nebo pálí.
Já sice nevím, kde dříme ryzí češství a kde tací lidé žijí. Znám Čechy, Moravany, Slezany, všichni mají svůj přízvuk nebo dialekt, mám mezi nimi hodně skvělých přátel, pokud se mnou nezavádějí řeči o politice a náboženství či nechtějí probírat světové problémy, tak se jich sama nedotýkám, protože se nemíním s nimi hádat či polemizovat. Mezi mými přáteli jsou i židé, křesťané i nevěřící. A je mi jedno, že se hádají mezi sebou, já se do toho nezapojuji, protože mne to nebaví poslouchat. Většinou nejde o nic, jen o pošťuchování.
Velice bych si přála, abychom o podobných problémech zde, na blozích, psali s patřičnými znalostmi věcí a s nadhledem. Za prvé proto, že mnozí čtenáři očekávají fundovaný názor a ne pouliční pokřik a za druhé, všichni jsme vázáni ústavou a měli bychom se držet idejí, které v sobě nese. Já dělám mezi lidmi rozdíly, ano. Dělím si je na slušné a neslušné. Vážím si věřících lidí, kteří jdou za cílem lidskosti a tolerance a pomáhají druhým lidem a mají k nim úctu. A je mi jedno, jestli nosí jarmulku nebo sutanu. Vážím si i nevěřících, pokud tolerují věřící a mají lidem co nabídnout.
