Od počátku jsem si myslela, že prezident, který vzejde z přímé volby, ať to bude kdokoliv, to nebude mít jednoduché. Zvolili si ho lidé a kandidáti, kteří neprošli včetně svých přiznivců, nejsou spokojeni. Podle mého názoru, pokud opravdu stojíme o to žít ve státě, který je postavený na výsostných hodnotách demokracie a svobody, bychom měli zvážit, jak ho posílit pro své dobro a ne ho znehodnocovat neustálými politickými potyčkami, které se neodehrávají jen mezi politiky, ale mezi občany. Protože politiky máme od toho, aby posilovali úroveň země, voliče od toho, aby obezřetně volili své zástupce. Ale nyní, když člověk zvažuje, co se tu děje, nemohu se zbavit dojmu, že dochází k nenapravitelným škodám ve všech směrech, následkem toho je pokles úrovně společnosti a mizení smyslu pro etiku. Vztahy mezi lidmi se budou zhoršovat a nahrávat rozkladu společnosti i státu. Komu to vlastně slouží?
… indispozice prezidenta a reakce lidí ve veřejném prostoru
Shlédla jsem včera fotografie z výstavy korunovačních klenotů a nemyslím si, že jsou autentické. Leč, staly se dobrým důvodem k tomu, aby se lidé bavili na účet prezidentovy nevolnosti. Je to nový hit. Pokračování odporu proti jeho volbě ve stylu "Miloš Zeman není mým prezidentem". Nepochopila jsem, k čemu je v Česku dobrá přímá volba prezidenta, ale prosadila se. Nyní máme, poprvé v dějinách prezidenta, který tím prošel a zvítězil. Ale úřad prezidenta nějak neposílil v očích mnoha lidí na vážnosti a naopak se domnívám, že si někteří lidé, a nebude jich málo, říkají: zvolili jsme ho, abychom ho měli, vzešel z naší vůle, a tak jakápak úcta j postavení prezidenta, jako představitele státu. Na co vlastně potřebujeme prezidenta, zní také otázka typická pro ty, kteří ke svému životu nepovažují státní instituce za nezbytné. A tak se obávám, přátelé, a toto podezření mám již od počátku, že prezident vzešlý z přímé volby bude mít daleko těžší postavení, než ten který byl volen sněmovnou. Konečně, neúctu mu projevují nepokrytě o někteří členové vlády, jak jsme byli svědky při jeho posledním projevu, takže se máme na co těšit. Boj bude pokračovat a je otázka, zda ho prezident ustojí. Asi by měl zvážit, že argumenty, byť sebesilnější, tu neplatí, pokud převáží ve veřejném prostoru názor, který bude na sebe nabalovat další a další myšlenky.
… stát může fungovat jen za podpory občanů
Opravdu si nejsem jistá, jaký stát by lidé vlastně chtěli. K tomu ovšem přispívají i spory ve vládě a pokusy prolomit hranice, které určují, co je žádoucí pro zachování pokojné stavu v zemi a sílící tlak, který sice konkrétně není zachytitelný, zasahuje situačně ty, kteří zaujímají pozice v zemi. Myslím, že máme na dlouhou dobu vystaráno na vztahové problémy a že nepomohou ani volby v příštím roce. Naopak se dá očekávat, že zesílí ze strany těch, kteří se budou cítit poraženi. Ovšem hrozí, že mnoho lidí zaujme nihilistický postoj a přestanou se o politiku zajímat, budou hledat vlastní způsoby obživy a vazby na stát se rozvolní natolik, že bude situace jen těžko zvládnutelná. A mnoho lidí se dostane do velkých existenčních problémů, jejichž projevem je destrukce.
… nikoho nezajímají fakta a ani argumenty
Všimla jsem si, že stačí "hodit" do prostoru nějakou myšlenku, formulovanou tak, aby se jí chytli vděční diskutéři, kteří se ohnivě pustí do diskuse až k absurdnostem, a tím se vybijí. Možná důvodnou nespokojenost, strach a obavy, které jsou však na místě v každém případě. Jejich myšlenky zůstávají a nacházejí další a další odezvu. A tak se šíří neuchopitelné a nepochopitelné zlo. Hranice etiky a smyslu pro povinnost každým dnem se prolamují k tíži veškeré snahy něco zlepšit. Pilíře, na kterých je stavěn právní demokratický stát, se pomalu drolí a myšlenky, které se k takovému státnímu uspořádání soustřeďovaly po mnoho století, se vyprazdňují pomalu a jistě, až přestanou působit a lidé je nebudou schopni znovu obnovit. Nové ideály, které tu ještě nebyly a sloužily by všem, ještě nikdo nevymyslel. Moje myšlenky zabíhají k lidem, kteří se nemohou anebo nejsou schopni bránit následkům, které rivalita v zemi vyvolává. Mezigenerační vztahy jsou často tristní a násilí na svěřených osobách (děti i staří lidé) nejsou výjimečným jevem. Otázky kvality života se měří pouze hmotnými prostředky, ale nikoliv vztahovými. A to jsou vážné problémy, které se objevují v čím dál jasnějších obrysech. Zamysleme se nad tím vším hlouběji, než kdy jindy. Alespoň ti, kteří jsou toho ještě schopni.
